Manifest předčasně zesnulého průkopníka svobodného internetu Aarona Swartze prosazuje svobodný přístup k informacím.
UPDATE: Zdarma je k dispozici dokumentární film o Aaronu Swartzovi, který rozhodně stojí za shlédnutí. Film se dá stáhnout z archive.org, jsou k dispozici i české titulky.
Informace znamenají moc. A jako u každého zdroje moci i ve světě informací se najdou tací, kteří si tuto moc chtějí nechat pro sebe. Vědecké a kulturní dědictví celého světa, publikované po staletí v knihách a časopisech se postupně digitalizuje a následně zamyká do šuplíku několika málo soukromých společností. Chtěli byste si přečíst vědecké články, které vysvětlují ty nejslavnější vědecké závěry? Pak budete muset zaplatit neuvěřitelné částky vydavatelům, jako je Reed Elsevier.
A pak tu máme ty, kteří to chtějí změnit. Hnutí za otevřený přístup (Open Access Movement) statečně bojuje za to, aby se vědci nemuseli vzdát autorského práva na své práce a aby tyto práce byly publikovány na internetu tak, že k nim bude mít přístup každý. Ale i v tom nejlepším případě se budou výsledky jejich aktivit vztahovat pouze na práce publikované v budoucnosti. Všechno, co se vydalo až doposud, bude i nadále ztraceno.
To je příliš vysoká cena. Nutit vědce platit za to, aby si mohli přečíst práce svých kolegů? Skenovat celé knihovny, ale dovolit jen lidem v Googlu, aby si v nich mohli číst? Umožnit přístup k vědeckým článkům elitním univerzitám v západním světě, ale dětem z jižních zemí jej odepřít? To je ostudné a nepřijatelné.
„Souhlasím,“ řeknou mnozí, „ale co s tím můžeme dělat? Autorská práva patří firmám a ty díky placenému přístupu vydělávají ohromné peníze a všechno je to naprosto legální. Nemáme jak to zastavit.“ Ale my máme co udělat, dokonce se to už děje. Můžeme se vzbouřit.
Vám, kdo máte přístup k těmto zdrojům – studenti, knihovníci, vědci – se dostalo privilegia. Můžete se cpát na této hostině vědění, zatímco zbytek světa je venku za zamčenými dveřmi. Ale toto privilegium si nemusíte – a z morálního hlediska ani nesmíte – ponechat jen pro sebe. Vaší povinností je sdílet jej se světem. A už se to děje: sdílíte hesla s kolegy nebo přátelům stahujete, co potřebují.
A ani vy, kdo jste zůstali za dveřmi, nezahálíte. Vkrádáte se dovnitř dírami, přelézáte ploty, osvobozujete informace zamčené vydavateli a sdílíte je se svými blízkými.
Ale tohle všechno probíhá v undergroundu, ukryto před zraky veřejnosti. Je to označováno za krádež či pirátství, jako by sdílení tohoto myšlenkového bohatství bylo z morálního hlediska ekvivalentem oloupení lodi a vyvraždění posádky. Sdílení ovšem není nemorální – naopak, je to morální imperativ. Jen ti, kdo jsou zaslepeni chamtivostí, by odmítli přítele se žádostí o kopii.
Velké firmy chamtivostí samozřejmě zaslepeny jsou. Vyžadují to zákony, kterými se musí řídit. Kdyby firmy nevydělávaly maximum, jejich akcionáři by se vzbouřili. A politici, které si firmy koupily, jim v tom pomáhají. Vydávají zákony, které firmám dávají výhradní moc rozhodovat o tom, kdo smí pořizovat kopie.
Dodržování nespravedlivých zákonů ale ke spravedlnosti nevede. Je na čase vyjít na světlo a v duchu uznávané tradice občanské neposlušnosti veřejně vyhlásit náš nesouhlas s tím, že si soukromé firmy přivlastňují z veřejných peněz placenou kulturu.
Je potřeba vzít informace, ať už jsou uložené kdekoliv, udělat kopie a nasdílet je světu. Je potřeba vzít díla, na která už se nevztahují autorská práva, a přidat je do archivu. Je potřeba skoupit tajné databáze a dát je k dispozici na webu. Je potřeba stahovat vědecké časopisy a zpřístupnit je v sítích. Za otevřený přístup je třeba vést i partyzánskou válku.
Když nás na světě bude dost, nejen že vyšleme jasný signál proti privatizaci vědění, můžeme ji i zastavit. Přidáte se k nám?
Aaron Swartz
Červenec 2008, Eremo, Itálie
Překlad: kerray
Korekce: karen, tomas jedno
