Scott Alexander: Dokážu tolerovat všechny, kromě těch druhých

Esej z roku 2014, z pradávných dob, kdy západní společnost na svém vrcholu ve shodě měla za cíl, že lidé mají právo být sami sebou a měli by mít stejná práva – jen nepanovala úplně shoda na tom, co všechno to obnáší.

I dnes, o deset let později, máme ve společnosti vrstvy, ze kterých toleranci upřímně vnímáme jako věc, která by měla být zcela samozřejmá. Mnozí nechápeme, jak by mohla být tolerance nežádoucí, protože myšlenka na rovnost práv a právo si se svým životem dělat co chci (dokud nezasahuji do práv druhých) vypadá už pro řadu generací jako samozřejmost. Vypadat netolerantně je pro tuto vrsvu slabost.

Máme ale ve společnosti i vrstvy, ze kterých jako slabost a prohnilost vypadá tolerance a rovnost práv. V těchto vrstvách se vymezujeme proti charakteristikám skupin lidí, které považujeme za hrozbu.

Často dnes vidíme v myslích lidí obíhat názory, které by se při domyšlení do důsledků měly navzájem vylučovat. Většinou u toho žasneme, jaké mentální gymnastiky jsou lidské mysli schopny, a sledujeme, že existuje nejen doublethink, ale že žít a dokonce i veřejně působit se dá i s triple– a vícethinkem.

Scott Alexander nám na amerických reáliích té dávné doby přinese možnost být v obou těchto vrstvách naráz a zažívat tuto paradoxní protichůdnost na vlastní mysli.

Pojďme z bezpečí nahlédnout do propasti – jaká si v mysli neseme paradoxní přesvědčení a kdo jsou pro nás ti druzí?

Původní článek publikoval 30. září 2014 na svém blogu Scott Alexander.

[Varování autora ohledně obsahu: Politika, náboženství, sociální spravedlnost, spoilery ke knize Tajemství otce Browna. Obsah sám mi nepřijde nijak zvlášť originální a netvrdím nic víc, než že vysvětluji a přeformulovávám věci, které jsem slyšel od spousty jiných lidí. Prostě zaměřeno na Ameriku, protože nejsem dost informovaný, abych to dokázal jinak. Snažte se to nedávat na Reddit a podobná místa.]

I.

V Chestertonově Tajemství otce Browna se do svého rodného města vrací milovaný šlechtic, sužovaný výčitkami svědomí za to, že před třiceti lety v souboji zabil svého bratra-darebu. Všichni obyvatelé města mu chtějí okamžitě odpustit a vysmívají se knězi z názvu knihy za to, že je ochoten dát mu jen odměřené odpuštění, podmíněné pokáním a sebereflexí. Poučují kněze o ctnostech dobročinnosti a soucitu.

Později se ukáže, že milovaný šlechtic ve skutečnosti svého bratra-darebu nezabil. Bratr-dareba zabil milovaného šlechtice (a ukradl mu identitu). Toho teď obyvatelé města chtějí vidět lynčovaného nebo upáleného zaživa a je to pouze kněz, kdo důsledně nabízí odměřené odpuštění podmíněné pokáním a sebereflexí.

Kněz jim říká:

Zdá se mi, že odpouštíte jen hříchy, které ve skutečnosti nepovažujete za hříšné. Odpouštíte zločincům jen tehdy, když spáchají něco, co nepovažujete za zločiny, ale spíše za porušení konvence. Odpouštíte konvenční souboj, stejně jako odpouštíte konvenční rozvod. Odpouštíte, protože není co odpouštět.

Dále poznamenává, že to je důvod, proč se obyvatelé města mohou samolibě považovat za soucitnější a shovívavější než on. Skutečné odpuštění, které kněz potřebuje pěstovat, aby odpustil pachatelům zla, je opravdu těžké. Falešné odpuštění, které obyvatelé města používají k odpuštění lidem, které mají rádi, je opravdu snadné, takže se mohou chlubit nejen svou shovívavou povahou, ale i tím, o kolik jsou lepší než ti zlí staří kněží, kteří považují odpuštění za obtížné a podmiňují ho pokáním.

Když se nad tím zamýšlím, souzním s Chestertonovým názorem. Existuje spousta lidí, kteří říkají „Odpouštím ti”, když vlastně mají na mysli „Nic se nestalo”, a spousta lidí, kteří říkají „To bylo neodpustitelné”, když myslí „To bylo doopravdy špatné”. Zda je odpouštění správné je složité téma, do kterého se zde nechci pouštět. Ale protože odpuštění je obecně považováno za ctnost, za kterou mnoho lidí očekává uznání, myslím, že je spravedlivé říci, že si zasloužíte říkat o sobě, že věci odpouštíte, pouze tehdy, když odpouštíte věci, které vám skutečně ublížily.

Abych si vypůjčil Chestertonův příklad, pokud si myslíte, že rozvod je v pořádku, pak nepotřebujete „odpouštět” lidem jejich rozvody, prostě je ignorujete. Až někdo, kdo považuje rozvod za ohavnost, ho může skutečně „odpustit”. Vy můžete odpustit jen krádež, vraždu, daňový únik nebo něco, co vy považujete za ohavnost.

Myslím tím, že z utilitaristického1 hlediska samozřejmě děláte správnou věc, když lidem nevyčítáte, že jsou rozvedení. Můžete za to mít Bodů užitečnosti kolik jen chcete. Říkám jen, že pokud „odpouštíte” něco, na čem vám nezáleží, nezískáte žádné Body ctnosti.

(Pro ilustraci: miliardář, který daruje 100 dolarů na charitu, získá stejné množství Bodů užitečnosti jako chudý důchodce, který daruje totožnou částku, ale ten druhý získá mnohem více Bodů ctnosti)

Tolerance je také považována za ctnost, ale trpí stejným druhem zmenšených očekávání jako odpuštění.

Císař povolá před sebe Bódhidharmu a zeptá se: „Mistře, byl jsem tolerantní k nesčetným gayům, lesbám, bisexuálům, asexuálům, černochům, Hispáncům, Asiatům, transgender lidem a Židům. Kolik Bodů ctnosti jsem získal za své záslužné skutky?”

Bódhidharma odpoví: „Vůbec žádné.”

Císař se poněkud rozladěně dožaduje vědět proč.

Bódhidharma se zeptá: „Co si myslíš o homosexuálech?”

Císař odpoví: „Co si myslíš, že jsem, nějaký homofobní bigot? Samozřejmě, že nemám nic proti homosexuálům!”

A Bódhidharma odpoví: „Takže ani nedostaneš zásluhu za to, že je toleruješ!”

II.

Kdybych měl definovat „toleranci”, bylo by to něco jako „respekt a laskavost k členům nečlenské skupiny”.

A dnes tu máme téměř bezprecedentní situaci.

Máme spoustu lidí – jako císař – kteří se chlubí tím, že jsou schopni tolerovat všechny z každé nečlenské skupiny, kterou si dokáží představit, milují nečlenskou skupinu, píší dlouhé oslavné ódy na to, jak je nečlenská skupina skvělá, a v noci nespí, protože se trápí, že by se někomu jinému nečlenská skupina nemusela líbit dostatečně.

To je opravdu překvapivé. Je to totální zvrat všeho, co o lidské psychologii doposud víme. Neuskutečnilo se žádné genetické inženýrství. Nikdo ve školách nerozdával podivně lesklé pilulky. A přesto tu náhle máme celou skupinu lidí, kteří okázale zdůrazňují a brání skupiny, jichž nejsou členem – čím exotičtější, tím lépe.

O co tady kráčí?

Pojďme se napřed zeptat, co to je ta nečlenská skupina, outgroup.

V tom nejnudnějším významu jsou gayové, za předpokladu, že císař je heterosexuál, součástí jeho „outgroup”, jsou tedy ve skupině, jíž císař není členem, jsou mu cizí. Ale pokud má císař kudrnaté vlasy, jsou součástí jeho outgroup lidé, jsou mu cizí lidé s rovnými vlasy? Pokud císařovo jméno začíná písmenem „A”, jsou součástí jeho outgroup lidé, jejichž jména začínají písmenem „B”?

Ne. Rozlišil bych více různých významů pojmu „nečlenská skupina”, kdy jeden je „skupina, do které se neřadím“ a druhý je… trochu silnější.

Chci se vyhnout záludné pasti, kterou je tvrzení, že nečlenské skupiny jsou o tom, jak odlišní nebo nepřátelští jste. Nemyslím si, že by to úplně odpovídalo.

Porovnejte nacisty s německými Židy a s Japonci. Nacisté se německým Židům velmi podobali: vypadali stejně, mluvili stejným jazykem, pocházeli z podobné kultury. Od Japonců se ale nacisté lišili naprosto: jiná rasa, jiný jazyk, obrovská kulturní propast. Ale nacisté a Japonci spolu vycházeli docela dobře. Nacisté byli dokonce mírně pozitivně nakloněni Číňanům, i když s nimi byli technicky ve válce. Zároveň tu ale máme konflikt mezi nacisty a německými Židy – z nichž některým ani nedocházelo, že nejsou jenom Němci, dokud nezkontrolovali rodný list svých prarodičů – který je látkou, z níž jsou utkány noční můry dějin. Jakákoli teorie outgroup, která naivně předpokládá, že přirozenou nečlenskou skupinou nacistů jsou Japonci nebo Číňané, bude naprosto nedostatečná.

Není to jen zvláštní výjimka. Freud o tom psal jako o narcismu malých rozdílů: „jsou to právě komunity se sousedícími územími a vzájemně i jinak propojené, které spolu vedou neustálé spory a vzájemně se zesměšňují”. Nacisté a němečtí Židé. Severoirští protestanti a severoirští katolíci. Hutuové a Tutsiové. Jihoafričtí běloši a jihoafričtí černoši. Izraelští Židé a izraelští Arabové. Kdokoli z bývalé Jugoslávie a kdokoli další z bývalé Jugoslávie.

Co je tedy podstatou nečlenské skupiny? Blízkost a drobné rozdíly. Pokud chcete vědět, koho někdo v bývalé Jugoslávii nenávidí, nedívejte se na lidi z Indonésie, kmen Zulu, Tibeťany nebo další vzdálené a exotické. Najděte jugoslávské etnikum, se kterým žijí úzce provázáni a jsou si nejnápadněji podobní, a je pravděpodobné, že jste našli jejich outgroup, ty, ke kterým v nich už osm set let bublá nenávist.

Co může stát za nečekanou ingroup, skupinou „naši”? U Němců a Japonců je odpověď zřejmá – válečné spojenectví. Světové války celkově přinesly mnoho neočekávaných dočasných pseudopřátelství. Článek od War Nerda poukazuje na to, že Britové, kteří si po staletí podrobovali a opovrhovali Iry a Sikhy, náhle potřebovali irské a sikhské vojáky pro 1. a 2. světovou válku. „Rozmáčkneme je” se proměnilo a přineslo písně jako „tam, kde roste trojlístek, tam nikdy nebyl zbabělec” a nekonečné oslavné ódy na sikhskou zdatnost.

Jistě, stačí z oslavných ód něco málo odškrábnout a najdete stejnou blahosklonnost jako kdykoli předtím. Ale osm set let genocidy, kterou Britové páchali na Irech, a považování Irů za doslova podlidi se změnilo na úsměvy a písně o trojlístcích, jakmile se Irové začali jevit jako užitečný spotřební materiál ve větší válce. A Sikhové, lidé tmavé pleti s turbany a vousy, kteří víceméně ztělesňují evropskou představu „děsivého cizince”, byli vychvalováni všemi od zpravodajských médií až po Winstona Churchilla.

Jinými slovy, vaši outgroup, ty druhé, mohou tvořit lidé, kteří vypadají přesně jako vy, a děsivé typy cizinců se obratem mohou stát ingroup, naši, jakmile se to zdá výhodné.

III.

Existují jisté teorie temné hmoty, podle kterých se temná hmota s běžným světem potkává jen naprosto minimálně, takže bychom mohli mít planetu z temné hmoty přesně ve stejném místě jako Země a nikdy bychom se o tom nedozvěděli. Mohlo by to znamenat, že lidé z temné hmoty chodí všude kolem nás a skrze nás, nebo možná můj dům stojí přímo na náměstí velkého města z temné hmoty, a možná pár metrů ode mě píše bloger z temné hmoty na svém počítači z temné hmoty o tom, jak by bylo podivné, kdyby vedle sebe měl neviditelného člověka ze světlé hmoty.

A přesně takový mám pocit z konzervativců.

Nemyslím tím ten druh konzervativců ze světlé hmoty, kteří si stěžují na zbytečně velkou vládu a občas volí Romneyho2. Ty vídám pořád. Mám na mysli – no, vezměme třeba kreacionisty. Podle průzkumů Gallup tvoří asi 46 % Američanů. A to nejsou ti, kteří by věřili, že Bůh pomáhal nastavit evoluci. Tihle jsou názoru, že evoluce je odporná ateistická lež a Bůh stvořil lidi přesně tak, jak existují právě teď. Tvoří polovinu obyvatel našeho státu.

A já nemám ve svém okruhu ani jednoho takového člověka. Není to proto, že bych se jim záměrně vyhýbal; jsem docela politicky tolerantní, neostrakizoval bych někoho jen kvůli prapodivným přesvědčením. A přesto, i když nejspíš trochu líp znám asi sto padesát lidí, jsem si skoro jistý, že ani jeden z nich není kreacionista. Šance, že se to stane náhodou? 1/2150 = 1/1045 = zhruba šance, že trefíte, jaký atom se podaří náhodně vybrat ze všech atomů na Zemi.

Asi čtyřicet procent Američanů chce zakázat sňatky homosexuálů. Myslím, že kdybych tomu fest pomohl, možná deset z mých sto padesáti přátel by do této skupiny mohlo spadat. To už není tak astronomicky nepravděpodobné; šance jsou pouhých jedna ku sto trilionům.

Lidé rádi mluví o bublinách, ale to těch sto trilionů ani zdaleka nevysvětluje. Jediná metafora, která se zdá být skutečně odpovídající, je bizarní svět temné hmoty.

Žiji v republikánském volebním obvodu ve státě s republikánským guvernérem. Netrpíme tu nedostatkem konzervativců. Jezdí po stejných silnicích jako já, bydlí ve stejných čtvrtích. Ale stejně tak by mohli být z temné hmoty. Nikdy se s nimi nesetkám.

Ale abych to uvedl na pravou míru, trávím spoustu času u počítače. Prohlížím si weby jako Reddit.

A právě na Redditu se objevilo vlákno s dotazem – Redditoři proti sňatkům homosexuálů, jaký je váš nejlepší argument?. Uživatel Redditu, který nechápal, jak může být někdo proti sňatkům homosexuálů, upřímně chtěl vědět, jak lidé, kteří jsou proti, ospravedlňují svůj postoj. Usoudil, že se může zeptat na jedné z největších stránek na internetu s odhadovanou uživatelskou základnou v řádu desítek milionů.

Brzy se ukázalo, že tam ve skutečnosti nikdo proti sňatkům homosexuálů není.

Objevila se spousta příspěvků, které říkaly: „Já samozřejmě podporuji sňatky homosexuálů, ale tady je několik důvodů, proč by proti nim někteří jiní lidé mohli být”, spousta dalších, které říkaly: „Můj argument proti sňatkům homosexuálů je, že vláda by se do věci sňatků vůbec neměla motat”, a několik dalších, které říkaly: „Proč se na tohle vůbec ptáš, žádný dobrý argument neexistuje, jen ztrácíš čas”. Asi v polovině vlákna začal někdo tvrdit, že homosexualita je nepřirozená, a já si myslel, že bude prvním, kdo skutečně odpoví na otázku, ale uzavřel to s tím, že: „Není na mně, abych rozhodoval, co je a co není přirozené, jsem pro sňatky homosexuálů.”

Ve vlákně s 10 401 komentáři, ve vlákně, které se konkrétně ptalo lidí na argumenty proti sňatkům homosexuálů, se mi nakonec podařilo najít dva lidi, kteří se přiznali a byli proti, a to až na samém konci. Jejich příspěvky začínaly slovy: „Je mi jasné, že dostanu spoustu mínusových hlasů…“

Ale nejsem jenom na Redditu. Taky se připojuju na LessWrong.

V loňském průzkumu jsem zjistil, že z amerických členů LW, kteří se identifikují s jednou ze dvou hlavních politických stran, je 80 % demokratů a 20 % republikánů, což vlastně zní ve srovnání s některými jinými příklady celkem vyváženě.

Ale neobstojí to. Téměř všichni tito „republikáni” jsou vlastně libertariáni, kteří považují GOP 3za menší ze dvou zel. Když bylo povoleno zvolit „libertarián” jako alternativu, pouze 4 % návštěvníků se nadále identifikovalo jako konzervativci. Ale tak aspoň něco. Nebo ne?

Když jsem ta čísla analyzoval dál, 3 procentní body z nich jsou neoreakcionáři, bizarní sekta, která chce, aby vládl král. Pouze jedno procento lidí z LessWrong byli normální, obyčejní konzervativci typu Bůh-a-zbraně-ale-ne-Jiří-III., kteří, jak se zdá, tvoří asi polovinu obyvatel Spojených států.

Jenže to jde dál. Svoje formativní roky jsem strávil na univerzitě, která podobně jako jiné elitní univerzity, měla pedagogický sbor a studentstvo, kde byl poměr liberálů ke konzervativcům asi 90:10 – a můžeme se vsadit, že, stejně jako u LessWrong, i těch pár symbolických konzervativců jsou spíš na Mitta Romneyho než ten typ Bůh-a-zbraně. Zprávy získávám z vox.com, Oficiální Liberálně Schvalované Stránky. I když se jdu jen někam najíst, ukáže se, že moje oblíbená restaurace, California Pizza Kitchen, je nejliberálnější restaurace ve Spojených státech.

Obývám stejnou geografickou oblast jako mnoho a mnoho konzervativců. Ale aniž bych to zamýšlel, mám kolem sebe neuvěřitelně silnou bublinu, bublinu 1045. Konzervativci jsou všude kolem mě, a přesto se s jedním z nich setkám asi tak pravděpodobně, jako s tibetským lámou.

(Vlastně ještě méně pravděpodobně. Jednou na naši univerzitu tibetský láma přijel a měl velice pěknou přednášku, ale kdyby se o totéž pokusil konzervativec, lidé by protestovali a bylo by to zrušeno.)

IV.

Jednoho dne jsem si uvědomil, že čistě náhodou naplňuji všechny židovské stereotypy.

Jsem nerd, až příliš vzdělaný, umím to se slovy, umím to s penězi, mám ujetý smysl pro humor, moc nechodím ven, mám rád sendviče z lahůdkářství. A jsem psychiatr, což je asi nejstereotypnější židovské povolání, hned po stand-up komikovi a rabínech.

Nejsem nijak zvlášť věřící. Ani nechodím do synagogy. Ale to je taky stereotypně židovské!

Zmiňuji to, protože by bylo chybou si myslet: „No, člověk je z definice Žid, když se narodil židovské matce. Nebo to taky tak trochu zahrnuje lidi, kteří považují za důležité Mojžíšovo desatero a chodí do synagogy. Ale mě nezajímá Scottova matka a vím, že do synagogy nechodí, takže nemůžu k ničemu užitečnému dojít, i když vím, že Scott je Žid.”

Definující faktory judaismu – čtení Tóry, chození do synagogy, židovská matka – jsou  jen špička ledovce. Židé se někdy identifikují jako „kmen”, a i když nechodíte do synagogy, dál jste členem tohoto kmene a lidé stále mohou (statisticky) odvozovat věci o vás z toho, že o vaší židovské identitě vědí – že třeba je vyšší pravděpodobnost, že budete psychiatrem.

Poslední část nastolila otázku – pokud si lidé zřídka vybírají své přátele, společníky a zákazníky explicitně kvůli politice, jak to, že ve finále máme tak intenzivní politickou segregaci?

No, stejně jako „chození do synagogy’’ je pouze špičkou ledovce židovského kmene s mnoha charakteristickými rysy, tak „volit republikány”, „identifikovat se jako konzervativec” nebo „věřit v kreacionismus” je špičkou ledovce konzervativního kmene s mnoha charakteristickými rysy.

Nepřiměřený počet mých přátel jsou Židé, protože se s nimi setkávám na psychiatrických konferencích a tak – segregujeme se ne na základě explicitního náboženství, ale na základě implicitních kmenových charakteristik. Takže stejným způsobem se politické kmeny segregují do impozantní míry – do míry 1/1045, nikdy mě neunaví to vypichovat – na základě svých implicitních kmenových charakteristik.

Lidé, kteří se o tento druh věcí skutečně zajímají, načrtávají spoustu spekulativních kmenů a podkmenů, ale aby to bylo snazší, dovolte mi držet se dvou a půl.

Červený kmen je nejklasičtěji charakterizován konzervativními politickými názory, silnou evangelikální vírou, kreacionismem, oponováním sňatkům homosexuálů, vlastněním zbraní, jedením steaků, pitím Coca-Coly, řízením SUV, sezením u televize, oblibou amerického fotbalu, okázalým rozčilováním se nad teroristy a komunisty, sňatky v mládí, brzkými rozvody, křikem „USA JSOU JEDNIČKA!!!” a poslechem country hudby.

Modrý kmen je nejklasičtěji charakterizován liberálními politickými názory, vágním agnosticismem, podporou práv homosexuálů, přesvědčením, že zbraně jsou barbarské, jedením rukoly, pitím nóbl balené vody, řízením elektroaut, čtením spousty knih, vysokým vzděláním, posmíváním se americkému fotbalu, neurčitým pocitem, že by se jim měl líbit fotbal, ale nikdy se do něj nedokážou skutečně dostat, okázalým rozčilováním se nad sexisty a bigoty, pozdním sňatkem, neustálým poukazováním na to, o kolik jsou evropské země civilizovanější než Amerika, a poslechem „všeho kromě country”.

(Existuje částečně zformovaný pokus o odštěpení Šedého kmene typizovaného libertariánskými politickými názory, dawkinsovským ateismem, neurčitým rozhořčením nad tím, že otázka práv homosexuálů vůbec vyvstává, paleo dietou, pitím Soylentu, voláním si Uberu, čtením spousty blogů, nazýváním amerického fotbalu „sportsball”, okázalým rozčilováním se nad válkou proti drogám a NSA a poslechem filku4 – ale pro naše současné účely je to jen krátké rozptýlení, protože po většinu času mohou být bezpečně považováni za součást Modrého kmene)

Myslím, že se ukáže, že tyto „kmeny” jsou ještě silnějšími kategoriemi než politika. Harvardská univerzita může mít poměr 80:20 co se týče demokratů proti republikánům, 90:10 co do liberálů a konzervativců, ale možná 99:1 ve smyslu Modrých a Červených.

Mezi těmito kmeny je mnoho, mnoho rozdílů, což vysvětluje sílu filtrační bubliny – která, (zmínil jsem to už?) segreguje lidi se silou 1/1045? I v něčem tak zdánlivě politicky nezávadném, jako jít na večeři do California Pizza Kitchen nebo Sushi House, se omezuji na soubor lidí, kteří mají rádi roztomilé řemeslné pizzy nebo sofistikovaná cizí jídla, což jsou klasicky charakteristiky Modrého kmene.

Jsou tyto kmeny založeny na geografii? Jsou založeny na rase, etnickém původu, náboženství, IQ, na tom, jaké televizní kanály jste sledovali jako dítě? Nevím.

Něco z toho je jistě genetické – odhady genetického podílu na politickému postoji se pohybují od 0,4 do 0,6. Dědičnost postojů k právům homosexuálů se pohybuje od 0,3 do 0,5, je tedy celkem vtipně o něco dědičnější než samotná homosexualita.

(Zajímavý pokus rozdělit je pomocí rigoróznějších pojmů jako „tradicionalismus”, „autoritářství” a „favorizování členské skupiny” a najít genetickou zátěž pro každý z nich najdete tady. Pro pokus o vysledování konkrétních genů, které se na tom podílejí, z nichž většina se ukazuje být NMDA receptory, viz zde)

Ale nemyslím si, že je to jen genetika. Děje se tam i něco jiného. Slovo „třída” se zdá být nejbližší analogií, ale pouze pokud ho použijeme sofistikovaným způsobem5 Paula Fussella Průvodce americkým statusovým systémem namísto nudného označení množství peněz, které vyděláváte.

Prozatím prostě můžeme akceptovat jako hrubý fakt, že tyto kmeny existují – jako mnoho koexistujících společností, které by stejně tak mohly být z temné hmoty, co se týče množství interakce, kterou mezi sebou mají – a jít dál.

V.

Nejhorší reakci na příspěvek na mém blogu jsem dostal, když jsem napsal o smrti Usámy bin Ládina6. Přestože už jsem psal nejrůznější věci o rase, genderu, politice a všem možném, tohle bylo nejhorší.

Nepřišel jsem a neřekl, že jsem rád, že je mrtvý. Ale někteří lidé si to tak vyložili a následovala spousta komentářů, e-mailů a zpráv na Facebooku o tom, jak můžu být šťastný ze smrti jiného lidského bytosti, i když to byl špatný člověk. Každý, i Usáma, je lidská bytost a nikdy bychom se neměli radovat ze smrti bližního. Jeden komentující přišel s tímto:

Jsem překvapen vaší reakcí. Co se týče lidí, které náhodně stalkuji na internetu (tj. LiveJournal a Facebook), jste první ze skupiny „inteligentních, rozumných a přemýšlivých”, kdo je z tohoto vývoje nekomplikovaně šťastný a není, řekněme, znechucen reakcemi ostatních zhruba 90 %.

Tento komentátor měl pravdu. Z „inteligentních, rozumných a přemýšlivých” lidí, které jsem znal, byla naprostá většina okázale znechucena tím, že by se jiní lidé mohli radovat z bin Ládinovy smrti. Ukvapeně jsem ustoupil a řekl, že z toho nejsem tak úplně šťastný, spíš překvapený, a že se mi hlavně ulevil, že to všechno konečně máme za sebou.

A toho dne jsem upřímně věřil, že jsem v lidech objevil nečekané dobro – že každý, koho jsem znal, je tak humánní a soucitný, že se nedokáže radovat ani ze smrti někoho, kdo nenáviděl nás i vše, co zastáváme.

O několik let později zemřela Margaret Thatcherová. A na mé facebookové zdi – složené z těch samých „inteligentních, rozumných a přemýšlivých” lidí – byla nejčastější reakce citovat nějakou část písně „Ding Dong, čarodějnice je mrtvá7”. Další populární reakcí byla videa Britů, spontánně pořádajících oslavy v ulicích s komentáři jako „Kéž bych tam byl, abych se mohl přidat”. Od přesně té samé skupiny lidí ani jedno vyjádření znechucení nebo „no tak, přece jsme všichni lidské bytosti.“

Jemně jsem na to tehdy poukázal a většinou bylo reakcí nějaké „no a co?”, kombinované s odkazy na článek tvrdící, že „požadavek na uctivé ticho po smrti veřejné osobnosti není jen pomýlený, ale i nebezpečný”.

A tehdy mi něco docvaklo.

Můžete si říkat, co chcete o islamofobii, ale „inteligentní, rozumní a přemýšliví lidé” mé kamarádky – její název pro Modrý kmen – nedokážou dát dohromady dostatek energie, aby skutečně nenáviděli Usámu, natož muslimy obecně. Chápeme, že to, co udělal, bylo špatné, ale osobně nás to nerozhněvalo. Když zemřel, dokázali jsme velmi racionálně uplatnit svoje lepší já a to, co nazývám ‚Vzdálený mód’ – tedy schopnost uvažovat o věcech abstraktně a bez emocí, že nikdy není správné radovat se ze smrti kohokoli jiného.

Na druhou stranu, ta samá skupina absolutně nenáviděla Thatcherovou. Většina z nás (i když ne všichni) se dokážeme shodnout, když už tu otázku položíme explicitně, že Usáma byl horší člověk než Thatcherová. Ale co se týče skutečného vnitřního pocitu? Usáma vyvolává úsudek „pomýlená lidská bytost”, Thatcherová úsudek „odpornost”.

Začal jsem tuto esej poukázáním na to, že navzdory tomu, co by naznačovala geografická a kulturní vzdálenost, outgroup nacistů nebyli nesmírně odlišní Japonci, ale téměř identičtí němečtí Židé.

A moje hypotéza prostě řečeno zní, že pokud jste součástí Modrého kmene, pak vaší nečlenskou skupinou není al-Káida, muslimové, černoši, gayové, transsexuálové, Židé nebo ateisté – je to Červený kmen.

VI.

„Ale rasismus, sexismus, cissexismus a antisemitismus jsou zásadní, všeprostupující sociální faktory, které jsou skoro všudypřítomné! Jistě netvrdíte, že pouhé politické rozdíly by se jim vůbec mohly přiblížit!”

Jedním ze způsobů, jak víme, že rasismus je obrovský, všeprostupující sociální faktor, je Test Implicitních Asociací. Psychologové žádají subjekty, aby rychle identifikovali, zda slova nebo fotografie patří do daných vykonstruovaných kategorií, jako je „buď tvář bělocha, nebo pozitivní emoce” nebo „buď tvář černocha a negativní emoce”. Pak je porovnávají s jinou sadou vykonstruovaných kategorií, jako je „buď tvář černocha, nebo pozitivní emoce” nebo „buď tvář bělocha, nebo negativní emoce”. Pokud mají subjekty větší potíže (měřeno dobou prodlevy) spojovat bělochy s negativními věcmi než bělochy s pozitivními věcmi, pak pravděpodobně mají podvědomé pozitivní asociace s bělochy. Můžete si to sami vyzkoušet zde.

Tento pokus samozřejmě ukázal, že i běloši, kteří tvrdili, že nemají vůbec žádné rasistické postoje, měli obvykle v testu pozitivní asociace s bělochy a negativní asociace s černochy. Existuje mnoho tvrzení a protitvrzení o přesném významu tohoto pokusu, ale je to považováno za významný důkaz ve prospěch současného konsenzu, že všichni běloši jsou alespoň malinko rasisté.

Každopádně, před třemi měsíci konečně někdo dostal nápad provést Test Implicitních Asociací s politickými stranami a zjistili, že nevědomé stranické předsudky lidí byly jedenapůlkrát silnější než jejich nevědomé rasové předsudky (dík, Bloomberg. Například, pokud jste bílý demokrat, vaše nevědomá zaujatost proti černochům (měřeno něčím, co se nazývá d-skóre) je 0,16, ale vaše nevědomá zaujatost proti republikánům bude 0,23. Cohenovo d pro rasovou zaujatost bylo 0,61, podle knihy „střední” velikost efektu; pro stranu to bylo 0,95, „velká” velikost efektu.

Dobře, fajn, ale víme, že být příslušníkem nějaké rasy má důsledky ve skutečném světě. Existuje několik studií, ve kterých lidé rozeslali spoustu identických životopisů, jen někdy s fotografií černocha a jindy s fotografií bělocha, a bylo zjištěno, že zaměstnavatelé mnohem pravděpodobněji na pohovor pozvali fiktivní bílé kandidáty. Proti tomu jsou nějaké hloupé výsledky Testu Implicitních Asociací skoro nic, ne?

Iyengar a Westwood se také rozhodli provést test životopisů pro strany. Požádali subjekty, aby rozhodly, který z několika kandidátů by měl dostat stipendium (subjektům bylo řečeno, že se jedná o skutečné rozhodnutí pro univerzitu, s níž byli výzkumníci spojeni). Některé životopisy měly fotografie černochů, jiné bělochů. A někteří studenti uvedli své zkušenosti v Mladých demokratech Ameriky, jiní v Mladých republikánech Ameriky.

Opět byla diskriminace na základě strany mnohem silnější než diskriminace na základě rasy. Velikost rasového efektu pro bělochy byla pouze 56:44 (a v opačném směru, než se očekávalo); velikost stranického efektu byla asi 80:20 pro demokraty a 69:31 pro republikány.

Pokud chcete vidět jejich třetí experiment, který použil ještě další klasickou metodologii používanou k detekci rasismu a znovu zjistil, že stranictví je mnohem silnější, prostě si přečtěte ten článek.

I & W odvedli neobvykle důkladnou práci, ale tento druh věcí není nový ani průkopnický. Lidé studují „teorii shody přesvědčení” – myšlenku, že rozdíly v přesvědčeních jsou důležitější než demografické faktory při formování členských a nečlenských skupin – už celá desetiletí. Již v roce 1967 Smith a spol. prováděli průzkumy po celé zemi a zjistili, že lidé jsou ochotnější akceptovat přátelství s rasovými odlišnostmi než napříč přesvědčeními; za čtyřicet let od té doby bylo toto zjištění mnohokrát zopakováno. Insko, Moe a Nacoste ve své recenzi z roku 2006 Shoda přesvědčení a rasová diskriminace dochází k závěru, že:

Dostupná literatura podporuje slabou verzi teorie shody přesvědčení, která uvádí, že v těch kontextech, v nichž je sociální tlak neexistující nebo neúčinný, je přesvědčení důležitější než rasa jako determinant rasové nebo etnické diskriminace. Důkazy pro silnou verzi teorie shody přesvědčení (která uvádí, že v těch kontextech, v nichž je sociální tlak neexistující nebo neúčinný, je přesvědčení jediným determinantem rasové nebo etnické diskriminace) a byla shledána mnohem problematičtější.

Jedním z nejznámějších příkladů rasismu je scénář „Hádej, kdo přijde na večeři”, kdy jsou rodiče zděšeni kvůli tomu, že si jejich dítě přivede někoho jiné rasy. Pew na tomto tématu odvedl dobrou práci a zjistil, že pouze 23 % konzervativců a 1 % (!) liberálů přiznává, že by byli v této situaci rozrušeni. Ale Pew se také zeptal, jak by se rodiče cítili, kdyby si jejich dítě vzalo někoho z jiné politické strany. Nyní by se rozrušilo 30 % konzervativců a 23 % liberálů. Zprůměrujte to a dostanete se z 12% míry zděšení kvůli rase na 27% míry zděšení kvůli straně – více než dvojnásobek. Ano, lidé lžou tazatelům, ale i tak se nám tu začíná skládat obrázek.

(Harvard je mimochodem nerozhodně. Je tam více černošských studentů – 11,5 % – než konzervativních studentů – 10 % – ale je tam více konzervativních profesorů než černošských profesorů.)

Protože se mě lidé budou s radostí snažit špatně interpretovat, dovolte mi zdůraznit, co neříkám. Neříkám, že lidé z kterékoli strany to mají „horší” než černoši, nebo že stranictví je větší problém než rasismus, nebo cokoli z řady hloupých věcí v tomto duchu, o nichž budu jistě obviněn, že je tvrdím. Rasismus je horší než stranictví, protože obě strany mají alespoň přibližně stejný počet členů i prostředků, zatímco veškerá tíha rasismu v zemi dopadá na menšinu znevýhodněných. Tvrdím pouze to, že základní postoje vedoucí ke stranictví jsou silnější než ty, které vedou k rasismu, což ale nemusí nutně znamenat, že mají větší dopad na společnost.

Ale pokud se chceme podívat na psychologii a motivace lidí, stranictví a konkrétní varianta tribalismu, kterou představuje, budou úrodnou půdou.

VII.

Každý volební cyklus, pravidelně jako hodinky, obviňují konzervativci liberály z toho, že nejsou dost proameričtí. A každý volební cyklus, jako hodinky, to liberálové velmi nepřesvědčivě popírají.

„Není to tak, že bychom byli proti Americe jako takové. Jenom… no, věděli jste, že Evropa má mnohem lepší zdravotní péči než my? A mnohem méně kriminality? Chci říct, jak to, že jsou tak úžasní? A my tady jen sedíme, nedokážeme ani schválit sňatky homosexuálů, vážně, co je špatně se zemí, která nedokáže… promiňte, o čem jsme to mluvili? Jo, o Americe. Jsme v pohodě. César Chávez8 byl vážně skvělý. Stejně jako někteří další lidé mimo mainstream, kteří se proslavili právě kritikou většinové společnosti. To je tak trochu jako by Amerika byla skvělá – hlavně ty její části, které poukazují na to, jak ten zbytek za nic nestojí, často mívají vynikající postřehy. Volte mě!’’

(Promiňte, dělám si z vás legraci, protože vás mám rád.)

Před několika lety, když se poprvé ukázalo, že Obama má dobrou šanci stát se prezidentem, nastal velký rozruch, když Michelle Obamová řekla: „poprvé ve své dospělosti jsem hrdá na svou zemi.”

Republikáni se na tento komentář vrhli a ptali se, proč se necítila hrdá dříve, a ona ustoupila a řekla, že samozřejmě byla hrdá celou dobu a miluje Ameriku žárem milionu sluncí a jen tím chtěla říct, že Obamova kampaň byla obzvlášť inspirativní.

Tohle popření nebylo úplně přesvědčivé, ale nikdo jí to vlastně nezazlíval. Nejspíš to většina Obamových voličů cítila tak nějak podobně. jsem byl Obamův volič a mám hrdé vzpomínky na to, jak jsem jako dítě trávíval 4. července vyvracením vlasteneckého dojetí některých lidí. Aaron Sorkin9:

[Co dělá Ameriku nejlepší zemí na světě?] Není tou nejlepší země na světě! Jsme sedmí v gramotnosti, 27. v matematice, 22. ve vědě, 49. v průměrné délce života, 178. v kojenecké úmrtnosti, třetí v mediánu příjmu domácnosti, čtvrtí v pracovní síle a čtvrtí v exportu. Takže když se ptáte, co z nás dělá tu nejlepší zemi na světě, nevím, o čem to k***a, mluvíte.

(Další dobrá replika je „Jsme jedničky? Jistě – jedničky v míře uvěznění, útocích pomocí dronů10 a v tom, že nutíme čerstvé rodiče, aby se okamžitě vrátili do práce!”)

To všechno je samozřejmě pravda. Ale je zvláštní, že je to tak typický zájem členů Modrého kmene a že to nevypadá, že by se tím členové Červeného kmene vůbec někdy zabývali.

(„Jsme jedničky? Jistě – jedničky v úrovni sexuální zvrhlosti! No, asi spíš dvojky, po Nizozemsku, ale to je fakt malé a nemělo by se počítat.”)

Mám tušení, že jak Červený, tak Modrý kmen, z nějakého důvodu ztotožňují „Ameriku” s Červeným kmenem. Zeptejte se lidí na typicky „americké” věci a dostanete se k velmi Červenému seznamu charakteristik – zbraně, náboženství, grilování, americký fotbal, NASCAR, kovbojové, SUV, nespoutaný kapitalismus.

To znamená, že Červený kmen cítí intenzivní vlastenectví ke „své” zemi a Modrý kmen se cítí, jako by žil v opevněných enklávách hluboko na nepřátelském území.

Zde je populární článek publikovaný na velkém mediálním webu s názvem Amerika: Velký, tlustý, hloupý národ. Další: Amerika: Banda rozmazlených, ufňukaných spratků. Američané jsou ignoranti, vědecky negramotní náboženští fanatici, jejichž „vlastenectví“ je ve skutečnosti jen narcismus. Budete šokováni tím, jak ignorantští Američané jsou, a měli bychom vinit dětinské, ignorantské Američany.

Netřeba dodávat, že všechny tyto články napsali Američané a četli je také téměř výhradně Američané. Tito Američané si články s největší pravděpodobností velmi užili a necítili se ani v nejmenším uraženi.

A podívejte se na zdroje. HuffPo, Salon, Slate. Nemají náhodou něco společného?

Slovo ‚Američan’ může mít pro obě strany dvojí význam: buď označuje běžného obyvatele USA, nebo je to kód pro příslušníka Červeného kmene.

VIII.

Onehdy jsem na OKCupid narazil na ženu, která vypadala cool. Procházel jsem si její profil a narazil na následující větu:

Sexističtí běloši, nepište mi

A moje první myšlenka byla: „Počkat, sexistický černoch by byl ok? Jak to?”

(Dívka, o které je řeč, byla samozřejmě bílá jako sníh)

V době, kdy začínaly nepokoje ve Fergusonu11, se objevila řada článků s názvy jako Proč se zdá, že běloši nerozumí Fergusonu, Proč je pro bělochy tak těžké pochopit Ferguson a Běloši, poslouchejte a já vám povím, o čem je Ferguson. V tom posledním se píše:

Sociální média jsou na obou stranách plná lidí, kteří mají spoustu domněnek a věří tomu, čemu chtějí věřit. Ale jsou to běloši, kteří nechápou, o čem to celé je. Dovolte mi, abych vám to co nejjednodušeji vysvětlil […]

Bez ohledu na to, jak moc si myslíte, že Trayvon Martin nebo Michael Brown udělali chybu, myslím, že se všichni shodneme, že si za to nezasloužili zemřít. Chci, abyste vy, běloši, pochopili, že odtud pramení náš hněv. Zaměřili jste se na rabování….

A z rozmaru jsem zkontroloval fotografie autorů a každý z těchto článků napsal běloch.

Běloši ničí Ameriku? Běloch. Běloši jsou stále ostudou? Běloch. Běloši: Stojíme za hovno a omlouváme se? Běloch. Sbohem, ufňukaní bílí chlapíci? Běloch. Drazí privilegovaní heterosexuální bílí chlapíci, vyhazuji vás ze svého života? Běloch. Bílí chlápci musí přestat s whitesplainingem? Běloch. Důvody, proč Američané stojí za hovno #1: Běloši? Běloch.

Všichni jsme viděli články a komentáře a články jako tyto. Někteří nechutní lidé se s nimi snaží ukázat, že skutečnými oběťmi jsou tu běloši, že média jsou proti bělochům zaujatá a tak podobně. Jiní lidé, kteří jsou velmi milí a optimističtí, s jejich pomocí ukazují, že někteří běloši se dopracovali k sebeuvědomění a jsou ochotní pustit se do sebekritiky.

Ale myslím, že věc s „bělochem” je velmi podobná věci s „Američany” – může to buď znamenat to, co říká, nebo to může být kódové slovo pro Červený kmen.

(Kromě blogu Věci, které mají běloši rádi, kde zjevně slouží jako kódové slovo pro Modrý kmen. Sorry, lidi, já to nepíšu.)

Uvědomuji si, že to je silné tvrzení, ale nebylo by první. Když někdo prohlásí, že „hráči počítačových her jsou misogynní”, myslí tím 52 % hráčů, kteří jsou ženy? Nebo snad každého z 59 % Američanů napříč společenskými vrstvami, kteří si občas na obrazovkách něco zahrají? Ne. „Hráč” tu slouží jako označení Šedého kmene, ne zcela definované hrstky libertariánsky zaměřených, technicky zdatných nerdů. To je, jako byste čekali, že když se dnes řekne „fedorák12”, myslí se tím Indiana Jones. Nebo že se když mluví o „městské mládeži”, myslí tím prváky na New York University. Každý přesně ví, koho myslíme, když říkáme „městská mládež”, a to, že to jsou mladí lidé, kteří žijí ve městě, má jen velmi vzdálený vztah ke sdělovanému konceptu.

A já říkám, že slova jako „Američan” a „běloch” fungují stejně. Bill Clinton byl „první černošský prezident”, ale kdyby v roce 2012 vyhrál Herman Cain13, byl by to 43. prezident bělochů. A když naštvaný běloch dlouze mluví o tom, jak moc nenávidí „bílé chlápky”, není pokorný a sebekritický.

IX.

Představte si, že jste se doslechni, jak komika a moderátora liberální talk show tak rozzuřily činy ISIS14, že natočil a zveřejnil video, kde deset minut s křikem proklíná „fanatické teroristy” a nazývá je „naprostými barbary” s „barbarskými hodnotami”.

Kdybych tohle slyšel , asi by mě to překvapilo. Nezapadá to do mého modelu moderátorů liberálních talk show.

Ale v příběhu, který se stal doopravdy, takový výlev obrací komik a moderátor liberální talk show Russell Brand15 proti Fox News za podporu války proti Islámskému státu a uzavírá to tvrzením „Fox je horší než ISIS”.

To do mého modelu zapadá perfektně. Usámovu smrt byste neslavili, ale smrt Thatcherové klidně. A za barbary nebudete považovat ISIS ale Fox News. Fox jsou ti mimo, ISIS jsou jen náhodní lidé z pouště. Nenávist chováme k nečlenské skupině, proč tolik emocí kvůli nějakým lidem z pouště?

Šel bych ještě dál. Nejenže Brand skoro necítí potřebu nenávidět ISIS, dokonce má silnou motivaci to nedělat. Touto motivací je, že o Červeném kmeni je známo, že nahlas a okázale nenávidí ISIS. Nenávidět ISIS by signalizovalo členství v Červeném kmeni, bylo by to jako byste šli na území gangu Crips s velkým tetováním gangu Bloods16 na rameni.

Aby to nebylo nespravedlivé, co by Russell Brand odpověděl, kdybychom ho požádali, aby ospravedlnil své rozhodnutí být naštvanější na Fox než na ISIS?

Mohl by říct něco jako: „Je zřejmé, že Fox News nejsou doslova horší než ISIS. A přesto tu teď mluvím ke svému publiku, tvořenému hlavně bílými Brity a Američany. Ti vědí, že ISIS je špatný; to jim nemusí nikdo říkat. Zuřit nad špatností ISIS nejspíš nikomu názor na ISIS nezmění, spíš to podpoří islamofobii. U mých čtenářů je téměr nemožné, že by se stali příznivci ISIS, ale islamofobií jsou ohrožení velmi reálně. Takže nadávat na ISIS by bylo kontraproduktivní a nebezpečné.

Na druhou stranu, do mého publika bílých Britů a Američanů s velkou pravděpodobností spadá i mnoho diváků a příznivců Fox News. A Fox, i když nejsou tak zlí jako ISIS, jsou pořád dost špatní. Což přináší šanci oslovit ohrožené lidi a ovlivnit jejich mysl. Proto si myslím, že mé rozhodnutí nadávat na Fox News a možná hyperbolicky říct, že jsou ‚horší než ISIS’, je za daných okolností oprávněné.”

K tomuto svému hypotetickému Brandovi chovám docela sympatie, zejména k tomu, co říká o islamofobii. Opravdu se zdá možné, že odsuzovat zvěrstva ISIS před lidmi, kteří je nenávidí už tak, způsobí jen ponížení pár už tak marginalizovaných muslimům. Proti terorismu a zvěrstvům musíme bojovat – a proto je v pořádku, když v Americe budu křičet na chudou dívku deset tisíc mil od domova za to, že má na hlavě šátek. Křesťané v Súdánu jsou popravováni za svou víru, proto pojďme demonstrovat proti lidem, kteří se v našem sousedství snaží si postavit mešitu.

Ale moje sympatie k Brandovi končí, když hraje, jako by jeho publikum mohli být fanoušci Fox News.

Ve světě, kde jen zcela zanedbatelný počet Redditorů nesouhlasí se sňatky homosexuálů a jen 1 % Less Wrongerů by se označilo jako konzervativci a já znám 0 kreacionistů ze 150 přátel, kolik z lidí, kteří navštěvují YouTube kanál známého liberálního aktivisty s praporem inspirovaným Che Guevarou, kanál, jehož názvy epizod jsou věci jako „Válka: K čemu je dobrá?” a „Sarah Silvermanová mluví o feminismu” – kolik z nich si myslíte, že jsou skuteční fanoušci Fox News?

Svým způsobem by Russell Brand byl odvážnější, kdyby se postavil proti ISIS než proti Fox. Kdyby se pustil do ISIS, jeho diváci by byli trochu zmatení a nesví. Ale každý moment během útoků na Fox si jeho diváci říkají: „HA HA! JO! DO NICH! UKAŽ TĚM POKRYTCŮM V OUTGROUP, KDO JE TADY ŠÉF!”

Brand se chová, jako by jeho obsah konzumovaly země zvané „Británie” a „Amerika”. Omyl. Existují dva paralelní vesmíry a on vysílá jen do jednoho z nich.

Výsledkem je přesně to, co by se u Islámu dalo předpokládat. Bombardujte lidi obrazy vzdálené kultury, kterou už nenávidí, a řekněte jim, aby ji nenáviděli víc, a výsledkem je vystupňovaná nesnášenlivost vůči těm pár zmateným a marginalizovaným zástupcům té kultury, kteří uvízli na vaší straně rozdělení. Jistě, pokud se průmysl, kultura nebo komunita stanou dostatečně Modrými, členové Červeného kmene začnou být obtěžováni, vyhazovy ze zaměstnání (Brendan Eich17 je toho zjevným příkladem) nebo jinak vykazováni.

Představte si, že Brendan Eich je členem nepatrné náboženské menšiny, obklopené lidmi, kteří tuto menšinu nenávidí. Najednou se nezdá tak vznešené propustit ho.

Když smícháte Podunk v Texasu a Mosul v Iráku, můžete dokázat, že muslimové jsou děsiví a velmi mocní a co chvíli popravují křesťany – a tím získat skvělou záminku vykopnout z města jedinou zbývající muslimskou rodinu, nesouvisející lidi, kteří nikdy nikomu neublížili.

A když smícháme obor open-source technologií a paralelní vesmír, kde si nemůžete vzít tričko FreeBSD, protože byste tím riskovali exorcismus, můžeme dokázat, že křesťané jsou děsiví a velmi mocní a co chvíli všem ostatním hrozí nějakými tresty, a máte skvělou záminku vykopnout z města jednoho z mála lidí ochotných se ztotožnit s Červeným kmenem, chlápka, který ale nikdy nikomu neublížil.

Když se moje kamarádka dozvěděla, že Eicha vyhodili, neviděla na tom nic špatného. „Dokážu tolerovat cokoli kromě netolerance,” řekla.

„Netolerance” se dost začíná blížit slovům jako „běloch” nebo „Američan”.

„Dokážu tolerovat cokoli kromě nečlenské skupiny” už nezní tak ušlechtile, že?

X.

Začali jsme otázkou: když miliony lidí okázale chválí každou nečlenskou skupinu, kterou si dokážou představit, a zároveň okázale odsuzují svou vlastní členskou skupinu, zdá se to být v rozporu s tím, co víme o sociální psychologii. Co se děje?

Zaznamenali jsme, že nečlenské skupiny jsou jen zřídka „skupina, která se od nás nejvíce liší”, a že to ve skutečnosti mnohem spíš budou skupiny vám velmi podobné, budou sdílet téměř všechny vaše charakteristiky a žít ve stejné oblasti.

Pak jsme zaznamenali, že ačkoli liberálové a konzervativci žijí ve stejné oblasti, co se týče úrovně interakce, mohli by to klidně být dvě zcela odlišné země nebo vesmíry.

Navzdory obvyklé představě, že jsou vyhrazeny pouze volebním chováním, jsme popsali liberály a konzervativce jako dva velmi odlišné kmeny s naprosto odlišnými kulturami. O „americké kultuře” můžete mluvit pouze stejným způsobem, jakým můžete mluvit o „asijské kultuře” – to znamená, s mnoha vnitřními rozdíly, které jsou zameteny pod koberec.

Nečlenskou skupinou Červeného kmene občas jsou černoši, gayové či muslimové, ale mnohem častěji Modrý kmen.

Modrý kmen provedl jakýsi velmi působivý alchymistický akt a transmutoval veškerou svou nenávist k nečlenské skupině na Červený kmen.

To není překvapivé. Etnické rozdíly se ukázaly být docela neškodné, když se našla shoda co do strategických cílů. Dokonce i nacisté, kteří úplně nejsou známí svou náklonností k jiným etnikům, se ve společné věci dokázali spolčit s Japonci.

Výzkumy naznačují, že předsudky Modrý kmen / Červený kmen jsou mnohem silnější než mnohem známější typy předsudků jako rasismus. Jakmile se Modrému kmeni podařilo získat na svou stranu černochy, gaye a muslimy, stali se z nich spojenci z rozumu, a zasloužili rehabilitaci s trochu blahosklonnými chvalozpěvy na svou ctnost. „Kde roste trojlístek, tam nikdy nebyl zbabělec.”

Neustálým házením špíny na druhou stranu a vynášením té své do nebes jen pomáháme kopat hlubší zákopy. Rozhodně to není nic ušlechtilého. Takže když se členové Modrého kmene rozhodnou zasvětit celý svůj život shazování Červeného kmene, pojistí se a místo „Červený kmen” říkají „Amerika” nebo „běloši” nebo „heterosexuální bílí muži”. Tím pádem to projde jako pokorná sebekritika. Mají takový zájem o spravedlnost, že jsou ochotni kritizovat svou vlastní milovanou skupinu, jakkoli je to pro ně bolestné. Víme, že nepřehánějí, protože člověk by kdyžtak zveličil chyby nepřítele, ale zveličování chyb vlastních nesplňuje kritérium rozpačitosti.

Modrý kmen má vždy po ruce záminku členy Červeného kmene, kteří by se nešťastnou náhodou ocitli v jeho vesmíru světla, stíhat a drtit tím, že je označí za všemocné, panovačné utlačovatele. Odvolávají se na fakt, že takto přece funguje v temnohmotném vesmíru Červeného kmene, a ten se nachází ve stejném státě, takže to musí být táž komunita, jak by ne. V důsledku smějí všechny instituce Modrého kmene trvale přijímat nouzová opatření proti Červenému kmeni, jakkoli znepokojivá by se jinak mohla zdát.

A tedy – jak ctnostný, jak ušlechtilý je Modrý kmen! Dokonale tolerantní ke všem různým skupinám, které se shodou okolností staly jeho spojenci, a vždycky tolerantní, ledaže by se někdo stavěl proti samotné toleranci. Nikdy se nesnižuje k tomu, aby se zapojil do malicherného kmenového konfliktu jako ten hrozný Červený kmen, ale vždy ušlechtile kritizuje svou vlastní kulturu a snaží se ji zlepšit!

Omlouvám se. Ale doufám, že je to alespoň trochu přesvědčivé. Ta podezřelá dynamika lásky k nečlenské skupině a fobie z členské skupiny neexistuje. Je to jen staré dobré stranění členské skupině a urážení nečlenské skupiny, trochu sofistikovaněji a záludněji pojaté.

XI.

Tato esej je hrozná a měl bych stydět. 

Měl bych se stydět, protože jsem udělal přesně tu chybu, před kterou se snažím všechny varovat, a všiml jsem si toho, až když jsem skoro dopsal.

Jak ctnostný, jak ušlechtilý musím být! Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych se zapojil do malicherného kmenového konfliktu jako ten hloupý Červený kmen, ale vždy ušlechtile kritizuji svůj vlastní kmen a snažím se ho zlepšit.

Ano. To, že jsem napsal deset tisíc slov dlouhou esej, ve které jsem divoce útočil na Modrý kmen, znamená, že jsem velmi výjimečný člověk, nebo je to moje nečlenská skupina. A tak výjimečný zase nejsem.

Stejně jako se můžete honosit ‚pokornou’ sebekritikou, když svému publiku podsunete existenci jediné americké kultury, tak můžete oklamat lidi předpokladem, že existuje jen jeden Modrý kmen.

Jsem si skoro jistý, že nejsem Červený, ale výše jsem zmínil i Šedý kmen a vykazuji veškeré jeho znaky. To znamená, že ať už je moje kritika Modrého kmene správná nebo ne, moje motivace pochází ze stejného místa jako u člena Červeného kmene, který sdílí, jak moc nenávidí al-Káidu, nebo u člena Modrého kmene, který se svěřuje, že nesnáší ignoranty a bigotnost. Když se tedy chlubím, že jsem schopen tolerovat jak křesťany, tak Jižany, které Modrý kmen nemusí, neznamená to, že bych byl tolerantní, jen jde o lidi mně tak vzdálené, že mi těžko mohou tvořit nečlenskou skupinu.

Navíc mě bavilo tento článek psát. Lidé se nebaví psaním článků, ve kterých skutečně kritizují svoje lidi. Lidé sice dokážou kritizovat svou členskou skupinu, není to lidsky nemožné, ale vyžaduje to nervy z oceli, vaří se vám z toho krev v žilách, budete u toho potit krev. Nemělo by to být zábavné.

Můžete se vsadit, že nějaký běloch na Gawkeru, který týden co týden chrlí „Proč jsou běloši tak hrozní” a „Co všechno hloupí běloši nechápou”, se tím spíš baví, než že by se trápil. Nekritizuje svoje lidi, nikdy ani nepomyslel na to, že by kritizoval svoje lidi. Nemůžeme mu to vyčítat. Kritizovat členskou skupinu je tak náročný úkol, že jsem sotva začal budovat mentální dovednosti, které by mi dovolovaly o takové věci i jen uvažovat.

Dokážu si představit kritiku svého vlastního kmene. Důležitou kritiku, pravdivou. Ale při pomyšlení na to, že bych ji měl psát, se mi vaří krev v žilách.

Představuji si, že se asi cítím jako nějaký liberální americký muslimský vůdce, když jde do O’Reilly Show18 a O’Reilly ho překvapí a dožaduje se, aby on a další američtí muslimové důrazněji odsoudili stínání hlav islámským státem a dožaduje se, aby ISIS kritizoval přímo v živém vysílání. A vidíte, jak se muslimskému vůdci točí kolečka v hlavě a myslí si něco jako: „Dobře, jasně že stínání hlav je hrozné a nic takového nechci, nikdo nic takového nechce. Ale vám na obětech stínání hlav nezáleží ani trochu. Jen hledáte způsob, jak proti mně získat body, abyste mohl ztrapnit všechny muslimy. A já bych raději osobně sťal každého člověka na světě, než abych dal tak samolibému bigotnímu člověku jako jste vy jen o mikrogram hloupého sebeuspokojení víc, než už stejně máte.”

Takhle se cítím, když mám kritizovat svůj vlastní kmen, i kdyby důvody byly oprávněné. Pokud si myslíte, že kritizujete svůj vlastní kmen a vaše krev nedosahuje bodu varu, zkuste zvážit, jestli se vůbec snažíte kritizovat svoje.

Pokud bych chtěl Body Ctnosti za Sebekritiku, kritizovat Šedý kmen by byl jediný upřímný způsob, jak je získat. A pokud chci Body Tolerance, můj osobní kříž je tolerovat Modrý kmen. Musím si připomínat, že když se chovají jako špatní lidé, je to špatné chování na úrovni Usámy, ne na úrovni Thatcherové. A když jsou dobří, jsou to silní a nenahraditelní bojovníci proti zlu světa.

Nejhorší věc, která by se tomuto textu mohla stát, je, že by byl použit jako příhodné hovno, které se dá hodit na Modrý kmen v situaci, kdy dojde na metání hoven. Což, vzhledem k tomu, co se stalo s mými posledními pár příspěvky v tomto duchu a vzhledem ke zjevné zaujatosti mého vlastního podvědomí, předem očekávám, že se stane.

Ale nejlepší věc, která by se tomuto příspěvku mohla stát, je, že by přiměl spoustu lidí, včetně mě, aby si uvědomili, jak být skutečně tolerantnější. Ne ve smyslu „samozřejmě, že jsem tolerantní, proč bych nebyl?” císaře v části I., ale ve smyslu „být tolerantní mi způsobuje, že vidím rudě, potím krev, ale k čertu s tím, stejně budu tolerantní.” 

  1. Pozn. překl.: Utilitarismus → maximalizujme celkové štěstí a minimalizujme utrpení, i když to někdy vyžaduje obtížná rozhodnutí s nejasnými důsledky. https://cs.wikipedia.org/wiki/Utilitarismus ↩︎
  2. Pozn. překl.: U nás ODS. ↩︎
  3. Pozn.překl.: Tehdy vlivné křídlo americké republikánské strany, dnes převálcované Trumpovým hnutím MAGA (Make America Great Again). ↩︎
  4. Pozn. překl.: Ano, opravdu filk s měkkým i: https://fanpolis.fandom.com/cs/wiki/Filk ↩︎
  5. Pozn. překl.: Podle Fussella není třída jen o penězích, ale o mnohem víc. Jde o soubor jemných signálů – od způsobu oblékání a mluvy až po volbu koníčků a názorů – které určují naše místo ve společnosti. ↩︎
  6. Pozn. překl.: Usámovi jsou připisovány teroristické útoky letadly na mrakodrapy Twin Towers v New Yorku z 11. září 2001, které spustily válku v Afghanistánu a otravnou nutnost vylévat tekutiny při letištních kontrolách. https://cs.wikipedia.org/wiki/Us%C3%A1ma_bin_L%C3%A1din ↩︎
  7. Pozn. překl.: Čaroděj ze země Ozhttps://www.youtube.com/watch?v=Guqh0R_A1Tw ↩︎
  8. Pozn. překl.: Není to tu tak důležité, ale prosím: https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%A9sar_Ch%C3%A1vez ↩︎
  9. Pozn. překl.: Autor dobrých seriálů – The Newsroom (u tohoto příkladu) a možná ještě známějšího West Wing ze zákulisí Bílého domu ještě z dob, kdy to nebyla úplně fraška. ↩︎
  10. Pozn.překl.: Jde vidět, že text už má své roky, dávno jsou pryč časy, kdy drony byly nová technologie a používala je hlavně americká armáda. ↩︎
  11. Pozn. překl.: Policie tehdy zastřelila černošského mladíka Michaela Browna – https://www.irozhlas.cz/node/5946341. ↩︎
  12. Pozn. překl.: Česky se to tak (zatím?) neřekne, nicméně fedora je typ klobouku, který se v online slangu stal symbolem pro určitý stereotyp „internetového nerda”, někdy spojovaného s tzv. „neckbeardy”  – muži s neupraveným plnovousem, který jim však roste jen na krku, a kteří se (většinou marně) snaží působit jako gentlemani. ↩︎
  13. Pozn. překl.: Černošský republikánský kandidát na prezidenta, jehož „cenu” dnes můžete vyhrát, když vás zabije věc, jejíž existenci popíráte nebo bagatelizujete. V době rozmachu covidové pandemie se zúčastnil velkého předvolebního setkání na podporu budoucího prezidenta Trumpa (v jehož prospěch od své kandidatury odstoupil) s tím, že covid není žádná hrozba, aby se tam covidem nakazil a následně zemřel. ↩︎
  14. Pozn. překl.: ISIS je zkratka pro Islámský stát, který už svůj vliv stihl ztratit – https://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1msk%C3%BD_st%C3%A1t ↩︎
  15. Pozn. překl.: Russel Brand od časů sepsání tohoto textu výrazně převlékl kabát – nechal se pokřtít, propaguje Trumpa, a na Fox News bez problémů vystupuje. Za liberálního už se dnes považovat nedá ani náhodou, a podobně jako další takoví dnes působí spíše jako varovný případ. ↩︎
  16. Pozn. překl.: Gangy z Los Angeles – kulturní vložka, nedávno měl celé přestávkové vystoupení na americkém Superbowlu na svědomí vynikající rapper Kendrick Lamar, který je známý mj. svou snahou přemosťovat gangové propasti – jeho táta byl členem gangu Bloods. Vystoupení je nabité symbolikou a významy, Lamarovy texty mají hloubku, když už jim tedy rozumíte, a stojí za to si přečíst nějakou analýzu – třeba tady https://time.com/7214228/kendrick-lamar-super-bowl-halftime-show-analysis/. Záznam je na https://www.youtube.com/watch?v=KDorKy-13ak, ↩︎
  17. Pozn. překl.: Finančně podpořil kampaň proti sňatkům stejnopohlavních párů – https://cs.wikipedia.org/wiki/Brendan_Eich ↩︎
  18. Pozn. překl.: Legendární Fox News show, samozřejmě autenticky konzervativní, bigotní a rasistická 🙂 ↩︎