105. Pravda, část 2. – Pod pohrůžkou

Toto je kapitola z 6. a poslední knihy fanfiction Harry Potter a Metody racionality. Nové kapitoly vychází nepravidelně, ale po několika letech teď opět častěji.

Nejnovější verze všech vyšlých knih #HPaMR ke stažení najdete na stránce https://archetypal.cz/HPaMR, seznam kapitol 6. knihy je tady.

Jestli se vám #HPaMR líbí, budeme vděční za sdílení! Kniha i překlad jsou výtvorem nadšení a musí být k dispozici zdarma. Všechny ochranné známky náleží J. K. Rowlingové.

Nově vzniká i #HPaMR jako audiokniha.

Tom Riddle.

Zdálo se, že ta slova v Harryho hlavě vyvolávají ozvěny a rezonanci, které stejně rychle odeznívají, rozpadlé vzorce, které se snaží složit dohromady a nedaří se jim to.

Tom Riddle je

Tom Riddle byl

Ta hádanka

Harryho pozornost měla jiné priority.

Profesor Quirrell na něj mířil pistolí.

A z nějakého důvodu lord Voldemort ještě nevystřelil.

Harryho hlas zazněl spíš jako skřehotání: „Co ode mě vlastně chcete?“

„Tvou smrt,“ řekl profesor Quirrell, „se očividně žádat nechystám, protože jsem měl spoustu možností tě zabít, kdybych chtěl. Osudová bitva mezi lordem Voldemortem a Chlapcem-který -přežil je výplodem Brumbálovy fantazie. Vím, kde najdu dům tvé rodiny v Oxfordu, a vím, co je odstřelovací puška. Zemřel bys dřív, než by ses vůbec dotkl hůlky. Doufám, že je ti to jasné, Tome?“

„Naprosto,“ zašeptal Harry. Jeho tělo se pořád třáslo, spustilo programy užitečné spíš k útěku před tygrem než k sesílání delikátních kouzel nebo přemýšlení. Harryho napadla ještě jedna věc, kterou od něj osoba se zamířenou zbraní očividně čekala, dotaz, na který se měl zeptat, a tak se zeptal: „Proč mi říkáte Tome?“

Profesor Quirrell si ho uvážlivě prohlížel. „Proč ti říkám Tome? Odpověz. Tvůj intelekt není úplně takový, jak jsem doufal, ale na tohle by měl stačit.“

Harryho ústa jako by znala odpověď už předtím, než se jeho mozek stačil na otázku zaměřit. „Tom Riddle je vaše jméno. Naše jméno. Byl, nebo je, tím, z koho se stal lord Voldemort.“

Profesor Quirrell přikývl. „Tak. Temného pána už jsi porazil, jedinkrát a naposledy. Já už jsem zničil vše až na zbytek Harryho Pottera, čímž jsem odstranil rozdíly mezi našimi dušemi a umožnil nám pobývat ve stejném světě. Teď, když je ti jasné, že bitva mezi námi je výmysl, bys mohl začít jednat rozumně, abys mohl prosazovat vlastní zájmy. Nebo taky nemusíš.“ Zbraň ukázala dopředu, což na Harryho čele vytvořilo krůpěje potu. „Odhoď hůlku. Hned.“

Harry hůlku upustil.

„Odstup od ní,“ řekl profesor Quirrell.

Harry poslechl.

„Ze svého krku,“ řekl profesor Quirrell, „sundej svůj obraceč času. Dotýkej se jen řetízku. Polož obraceč času na zem a taky od něj ustup.“

I toto Harry udělal. I v šoku, v jakém byl, jeho mysl pořád hledala způsob, jak by mohl obracečem času otočit – náhlým tahem by mohl vyhrát. Harry ale věděl, že profesor Quirrell si představuje sebe sama na Harryho místě a také vidí dostupné příležitosti.

„Vytáhni svůj váček, taky ho polož na zem a odstup.“

Harry to udělal.

„Velmi dobře,“ řekl profesor obrany. „Teď přišel čas vydat se pro Kámen mudrců. Mám v úmyslu vzít sebou tyto čtyři prváky, vhodně zbavené posledních vzpomínek, aby si pořád vzpomínali na svůj původní záměr. Snapea budu kontrolovat a postavím ho na stráž k těmto dveřím. Až dnes skončíme, mám v úmyslu Snapea zabít za zrady, které nabídl mé druhé identitě. Tři děti pak vezmu s sebou, abych vytvaroval jejich budoucí loajalitu. A měl bys vědět, že mám rukojmí. Už jsem spustil kouzlo, které zabije stovky bradavických studentů, včetně mnoha těch, které bys nazval svými přáteli. To kouzlo mohu zastavit pomocí Kamene, pokud se mi ho podaří získat. Když budu předtím přerušen nebo když se rozhodnu kouzlo nezastavit, stovky studentů zemřou.“ Hlas profesora Quirrella zůstával milý. „Máš ještě nějaké další zájmy, které by byly v sázce, chlapče? Rád bych tě slyšel říct ‚ne‘, ale to bych doufal příliš.“

„Byl bych rád,“ podařilo se Harrymu říct přes všechnu tu hrůzu, zklamání a přes nože, které přeřezávaly citové pouto, což bolelo, jako by řezaly do živého, „kdybyste takové věci nedělal, profesore.“ Proč, profesore Quirrelle, proč, proč to muselo dopadnout zrovna takhle, nechci, nechci, nechci, aby se to dělo…

„Dobrá,“ řekl profesor Quirrell. „Dávám ti svolení, abys mi nabídl něco, co chci.“ Pistolí udělal vyzývavé gesto. „Je to je vzácné privilegium, chlapče. Lord Voldemort obvykle nevyjednává o tom, co chce.“

Nějaká část Harryho mysli se horečně snažila najít něco, co by mohlo mít pro lorda Voldemorta nebo profesora Quirrella větší cenu než dětská rukojmí nebo Severusova smrt.

Jiná jeho část, ta, která nikdy nepřestala přemýšlet, už znala odpověď.

„Vy ale už víte, co ode mě chcete,“ řekl Harry přes nevolnost a rány, kterými krvácela jeho duše. „Co to je?“

„Tvou pomoc při získávání Kamene mudrců.“

Harry polkl. Nedokázal zabránit tomu, aby jeho oči nepřebíhaly mezi zbraní a tváří profesora Quirrella.

Uvědomoval si, že hrdina v pohádkách by měl říct ‚ne’, ale teď, když se v takové situaci skutečně ocitl, mu říci ‚ne’ nedávalo smysl.

„Jsem zklamaný, že o tom vůbec musíš přemýšlet,“ řekl profesor Quirrell. „Je zřejmé, že bys mě prozatím měl poslouchat, protože nad tebou mám naprostou převahu. Naučil jsem tě to líp, než předvádíš; v tuto chvíli bys rozhodně měl předstírat, že jsi prohrál. Nemůžeš očekávat, že vzdorem něco získáš, vyjma bolesti. Měl sis spočítat, že bude lepší odpovědět dřív a nevysloužit si mou nedůvěru.“ Oči profesora Quirrella ho zvědavě zkoumaly. „Brumbál ti cpal do hlavy nesmysly o ušlechtilém vzdoru? Tyhle morální zásady mi připadají zábavné, dá se s nimi tak snadno manipulovat. Ujišťuji tě, že dokážu zařídit, aby vzdorovitost vycházela morálně hůř, a bylo by dobré, kdyby ses podřídil dřív, než ti předvedu, jak to udělám.“ Zbraň zůstala namířená na Harryho, ale profesor Quirrell mávnul druhou rukou a Tracey Davisová se vznesla do vzduchu, pomalu se otáčela a její končetiny se rozprostřely –

– a pak, zatímco Harrymu srdce rozbušil nový adrenalin, se Tracey opět snesla dolů.

„Rozhodni se,“ řekl profesor Quirrell. „Tohle mě přestává bavit.“

Měl jsem souhlasit hned, než mohl Tracey utrhnout nohy, ne, vlastně ne, ředitel říkal, že lordu Voldemortovi nesmím ukázat, že stačí ohrožovat mé přátele a já budu dělat, co chce, protože to ho jen přiměje ohrožovat další jenže to, co řekl předtím, nebyla hrozba, to bylo prostě něco, co lord Voldemort dělá –

Harry se několikrát zhluboka nadechl. Ta jeho část, která pořád běžela plně automaticky, křičela na zbytek jeho mysli, že si nemůže dovolit zůstat v šoku. Šok měl omezenou dobu trvání, neurony dál vysílaly signály, jediný důvod, proč by se Harryho mysl měla vypnout, kdy jeho mozek běžel dál, by byl ten, že by Harryho model sebe sama věřil, že se jeho mysl vypne –

„Nechci pokoušet vaši trpělivost,“ řekl Harry. Hlas se mu lámal. To bylo dobře. To, že zněl, jako by byl stále v šoku, znamenalo, že by mu lord Voldemort mohl dát víc času. „Ale nevím nic o tom, že by lord Voldemort měl pověst člověka, který dodržuje dohody.“ Harry se na něj podíval.

„To je oprávněná obava,“ řekl profesor Quirrell. „A existuje na to jednoduchá odpověď, kterou bych ti stejně vnutil. Hadi nedokážou lhát. A protože strašně nesnáším hloupost, doporučoval bych, abys neříkal nic jako: ‚Co tím myslíte?’ Jsi na to dost chytrý a já nemám čas na ten typ rozhovoru, jakým se navzájem mučí obyčejní lidé.“

Harry polkl. Hadi nedokážou lhát. „Dva pluss dva sse rovná čtyři.“ Harry se snažil říct, že dva plus dva se rovná třem, a místo toho z něj vylezlo slovo čtyři.

„Přesně. Když Salazar Zmijozel na sebe a na všechny své děti seslal hadí jazyk, měl tím v úmyslu zajistit, aby jeho potomci svým slovům mohli vzájemně věřit bez ohledu na to, jaké intriky budou spřádat proti cizím.“ Profesor Quirrell zaujal svou vyučovací pózu, jako když si někdo nasadí obnošenou masku, ale namířená zbraň mu zůstávala v ruce. „Nitroobrana nedokáže kletbu hadího jazyka oklamat, na rozdíl od veritaséra, a to můžeš taky vyzkoušet. Teď dobře poslouchej. Pojď sse mnou, sslib mi, že mi pomůžeš zísskat Kámen, a já nechám ty děti bez úhony. Rukojmí jssou sskuteční, sstovky sstudentů dness v noci zemřou, jesstli nezasstavím událossti, které už jssem uvedl do pohybu. Ušetřím rukojmí, když sse mi podaří získat Kámen. A tohle si zapamatuj – dobře si to zapamatuj: Nemohu být zabit žádným mně známým způssobem a ztráta Kamene nezasstaví můj návrat, ani tebe či tvé blízké nezachrání před mým hněvem. Žádný zbrklý čin, o kterém uvažuješ, ti nepomůže tuhle hru vyhrát, chlapče. Přiznávám, že mě umíš rozčílit, a doporučuji ti, aby ses toho vyvaroval.“

„Říkal jste,“ Harrymu zněl hlas v uších podivně, „že Kámen mudrců má jinou moc, než říká legenda. Řekl jste mi to hadím jazykem. Řekněte mi, co Kámen skutečně umí, než budu souhlasit, že vám ho pomůžu získat.“ Pokud to bylo něco ve smyslu získání naprosté moci nad vesmírem, pak nic nestálo za zvýšení pravděpodobnosti, že by lord Voldemort Kámen získal.

„Ah,“ řekl profesor Quirrell a usmál se. „Tobě to myslí. To už je lepší a jako odměnu ti nabídnu další pobídku ke spolupráci. Věčný život a mládí i tvorba zlata a stříbra. Předpokládejme, že to skutečně jsou možnosti využití Kamene. Řekni mi, chlapče, jakou má Kámen moc?“

Možná to byl adrenalin, který v něm pořád ještě koloval, protože pro jednou byl jeho mozek skutečně užitečný. Možná to byla síla toho, že mu někdo řekl, že odpověď existuje a že důkazy jsou skutečné. „Dokáže zařídit trvalé přeměnění.“

Pak se Harry zarazil, když uslyšel, co jeho vlastní ústa právě vyslovila.

„Správně,“ řekl profesor Quirrell. „Takže kdo vlastní Kámen mudrců, může přeměňovat i lidi.“

Harryho rozervaná mysl utrpěla další náraz, když mu došlo, jakou další pobídku dostane.

„Ukradl jsi ostatky slečny Grangerové a přeměnil je na nějakou nevinně vypadající věc,“ řekl profesor Quirrell. „Přetvořenou věc, kterou musíš mít někde u sebe, abys mohl udržovat přeměnění. Ach, vidím, že tvé oči směřují k prstenu na tvé ruce, ale slečna Grangerová určitě nebude tím malým drahokamem zasazeným do prstenu, že? To by bylo příliš nápadné. Ne, očekávám, že jsi ostatky slečny Grangerové přetransformoval do samotného prstenu, aby aura přeměněného drahokamu zakryla vyzařování přeměněného prstenu.“

„Ano,“ řekl Harry, který ze sebe to slovo vytlačil. Byla to lež a Harryho pohled byl záměrný. Harry očekával, že ho kvůli ocelovému prstenu někdo vyzve, snažil se tu výzvu vyprovokovat, aby mohl znovu dokázat, že je nevinný, ale nikdo se toho neujal – možná Brumbál vycítil, že ta ocel sama o sobě nebyla kouzelná.

„Dobře,“ řekl profesor Quirrell. „Teď pojď se mnou, pomoz mi získat Kámen, a já za tebe vzkřísím Hermionu Grangerovou. Její smrt na teba měla neblahé následky a mně by nevadilo je napravit. To je, jak jsem pochopil, tvé největší přání. Prokázal jsem ti mnoho laskavostí a rád prokážu ještě jednu.“ Profesorka Prýtová se teď s prázdnýma očima zvedla ze země a namířila na Harryho svou vlastní hůlku. „Pomoz mi zísskat Kámen mudrců a já sse ze všech ssil pokussím tvou přítelkyni vzkříssit ke sskutečnému a trvalému životu. Přessto mi ss tebou rychle dochází trpělivosst a nebude sse ti líbit, co by mohlo nássledovat.“ Poslední věta zazněla hlasem, který v něm vyvolával dojem hada, který se zvedá, aby udeřil.


I v této chvíli.

I v této chvíli, kdy celý svět byl vzhůru nohama, když šok následoval šok, nepřestal být Harryho mozek mozkem a nepřestal se snažit domýšlet věci způsobem, ke kterému byly jeho obvody zaběhány.

Harry věděl, že ta nabídka zní příliš dobře na to, že ji děláte někomu, na koho míříte pistolí.

Ledaže byste zoufale potřebovali dotyčného pomoc, abyste mohli Kámen mudrců z kouzelného zrcadla získat.

A nezbýval čas na plánování, jen na myšlenku, že pokud profesor Quirrell opravdu zachází takto daleko, aby si zajistil jeho pomoc – Harry chtěl po profesoru Quirrellovi požadovat, aby mu slíbil, že výměnou za jeho pomoc v budoucnu už nikoho nezabije, ale měl silné tušení, že profesor Quirrell by odpověděl ‚Nebuďte směšný’ a normálně si o tom promluvit nebyl čas, Harry musel předem odhadnout nejzazší bezpečný požadavek –

Oči profesora Quirrella se zúžily a jeho rty se roztáhly –

„Když vám pomůžu,“ ozvalo se z Harryho úst, „chci váš slib, že se mě nechystáte zabít, až tohle skončí. Chci, abyste alespoň týden nezabil profesora Snapea ani nikoho jiného v Bradavicích. A chci odpovědi, pravdu o všem, co se celou tu dobu dělo, a všechno, co víte o mé povaze.“

Bleděmodré oči si ho nezaujatě prohlížely.

Opravdu si myslím, že jsme mohli vymyslet něco lepšího, než tohle, řekla Harryho zmijozelská stránka. Ale předpokládám, že nám opravdu došel čas, a ať už budeme muset udělat cokoli dalšího, odpovědi nám pomohou.

Harry ten hlas právě teď neposlouchal. Po zádech mu ještě pořád běhal mráz z toho, jak slyšel slova, která právě vyšla z jeho úst a byla adresována muži se zbraní.

„To jsou tvé podmínky, abys mi pomohl získat Kámen?“ řekl profesor Quirrell.

Harry neschopen slova přikývl.

Souhlassím,“ zasyčel profesor Quirrell. „Pomoz mi a dosstaneš odpovědi na ssvé otázky ohledně minulých událosstí, ale ne mých plánů do budoucna. Nehodlám proti tobě v budoucnu vztáhnout ruku ani kouzlo, pokud proti mně nevztáhneš ruku ani kouzlo. Po dobu jednoho týdne nezabiju nikoho na půdě školy, ledaže bych mussel. A teď sslib, že sse proti mě nepokussíš nikoho varovat ani utéct. Sslib, že vynaložíš veškeré ússilí, abyss mi pomohl zísskat Kámen. A tvou přítelkyni oživím k pravému životu a zdraví a ani já, ani nikdo z mých sse jí nikdy nebudeme ssnažit ublížit.“ Pokřivený úsměv. „Sslib, chlapče, a dohoda bude uzavřena.“

„Slibuji,“ zašeptal Harry.

COŽE? křičely jiné části jeho mysli.

Hm, pořád na nás míří, argumentoval Zmijozel. Vlastně nemáme na výběr, snažíme se z téhle situace vytřískat co jen jde.

Ty darebáku, řekl Mrzimor. Myslíš, že tohle by Hermiona chtěla? Mluvíme tu o lordu Voldemortovi, víme vůbec, kolik lidí zabil a zabije?

Popírám, že bychom do kompromisu s lordem Voldemortem šli kvůli Hermioně, řekl Zmijozel. Protože ve skutečnosti tu je zbraň a my ho nijak nemůžeme zastavit. A máma s tátou by taky chtěli, abychom prostě šli a zůstali v bezpečí.

Profesor Quirrell si ho pevně prohlížel. „Zopakuj celý slib hadí řečí, chlapče.“

Pomůžu ti zísskat kámen… Nemohu sslíbit, že vynaložím veškeré ússilí, obávám sse, že mi na tom tolik nezáleží. Mám v úmyslu sse o to pokusit. Neudělám nic, o čem ssi myslím, že by tě to mohlo bezdůvodně rozčílit. Nebudu volat o pomoc, pokud byss je měl zabít nebo kdyby měli zemřít rukojmí. Mrzí mě to, učiteli, ale lepší to nebude.“ Harryho mysl se uklidňovala a dávala se dohromady, když už rozhodnutí padlo. Zůstane s profesorem Quirrellem, půjde s ním pro Kámen, zachrání studentská rukojmí a… a… a Harry nevěděl, jen to, že bude dál přemýšlet.

„Tebe to opravdu mrzí?“ Profesor Quirrell se tvářil pobaveně. „Myslím, že to bude muset stačit. Měj tedy na paměti ještě dvě další věci: Mám v plánu zasstavit i ředitele, pokud sse před námi objeví. A také tohle: Občas tě požádám, abys v hadím jazyce potvrdil, že jsi mě nezradil. Dohoda je uzavřena. “


Poté profesorka Prýtová vzala Harryho hůlku a zabalila ji do třpytivé látky, položila na zem a znovu na Harryho namířila svou hůlku. Teprve pak profesor Quirrell sklonil svou zbraň, která jako by mu zmizela v ruce, zvedl Harryho zabalenou hůlku a zastrčil ji do svého hábitu.

Pravý plášť neviditelnosti se zvedl ze spícího Lesatha Lestrange a profesor Quirrell si jej vzal, stejně jako Harryho váček a obraceč času.

Poté profesor Quirrell na všechny přítomné studenty seslal hromadné Obliviate a následně hromadné falešné vzpomínky, jejichž prázdná místa si subjekty doplnily pomocí vlastní sugestivity. Poté profesorka Prýtová odplula pryč od spících dětí s výrazem, který vypadal otráveně a soustředěně, jako by se jim během bylinkářství stala nějaká nehoda.

Profesor Quirrell se otočil k místu, kde na zemi ležel mistr lektvarů, sklonil se a položil hůlku profesoru Snapeovi na čelo. „Alienis nervus mobile lignum.“

Profesor obrany ustoupil a začal pohybovat prsty levé ruky ve vzduchu, jako by manipuloval s loutkou na provázcích.

Profesor Snape se plynulými pohyby zvednul ze země a znovu stanul před dveřmi do chodby.

Alohomora,“ řekl profesor Quirrell a ukázal hůlkou na zakázané dveře. Profesor obrany se tvářil poněkud pobaveně. „Uděláš mi tu čest, chlapče?“

Harry polkl. Zase znovu začínal zpochybňovat svoje rozhodnutí. I svoje zpochybňování.

Bylo zvláštní, jak člověk může něco udělat, i když ví, že to je špatně, ne proto, že by to bylo sobecké, ale že to je špatná věc na nějaké hlubší úrovni.

Muž za ním ale držel zbraň, která se mu po Harryho zaváhání opět objevila v ruce.

Harry položil ruku na kliku dveří, několikrát se zhluboka nadechl a znovu se dal co nejlépe dohromady. Jdi do toho, nenech se zastřelit, nenech zemřít rukojmí, buď tam, abys optimalizoval události, buď tam, abys sledoval příležitosti a zůstával schopen je využít. Nebyla to dobrá volba, ale všechny ostatní se zdály být ještě horší.

Harry otevřel zakázané dveře a vstoupil dovnitř.

<< 104. Pravda, část 1. – Hádanky a odpovědi
106. Pravda, část 3. – Za dveřmi >>

Další kapitoly budou přibývat na stránce  https://archetypal.cz/2021/hpamr-kniha-sesta/

Stále aktualizované předchozí knihy najdete na stránce https://archetypal.cz/HPaMR