A máme tu pro změnu jedno dystopické scifi. Tedy pardon, vlastně jde „jen“ o další reflexi současných technologií.

16. března 2013 schneier.com 

Začnu třemi faktickými údaji.

Zaprvé: Někteří z čínských vojenských hackerů, podezřívaných z účasti v široké škále útoků proti vládě Spojených států a americkým korporacím byli identifikování, protože přistupovali na Facebook ze stejných sítí, ze kterých vedli útoky.

Zadruhé: Hector Monsegur, jeden z vůdců hackerského hnutí LulzSec, byl loni identifikován a zatčen FBI. Přestože přísně dodržoval zásady počítačové bezpečnosti a k ochraně své identity používal anonymizační služby, něco mu uklouzlo.

A zatřetí: Paula Broadwellová, která měla milostný poměr s ředitelem CIA Davidem Petraeusem, také k ochraně své identity používala rozsáhlá bezpečnostní opatření. Do svého anonymního emailu se nikdy nepřihlašovala ze své domácí sítě. Místo toho používala bezdrátové připojení v hotelech a jiné veřejné sítě. FBI si ale spojila informace o registracích v hotelech z několika různých hotelů, a její jméno představovalo společný prvek.

Celý internet je jeden “velký bratr”. Ať už si to připouštíme nebo ne, a ať už se nám to líbí nebo ne, naše aktivity jsou neustále zaznamenávány. Google zaznamenává naše přístupy nejen na vlastních stránkách, ale i na stránkách, které používají jeho služby. Facebook dělá to samé, dokonce zaznamenává i aktivity uživatelů, kteří na Facebooku nemají účet. Apple zaznamenává informace z iPhonů a iPadů. Jeden reportér použil nástroj jménem Collusion, aby zjistil, kdo všechno o něm zaznamenává informace: jen v rozmezí 36 hodin jeho internetové aktivity zaznamenávalo 105 společností.

To, co na internetu děláme, začíná být víc a víc propojováno s ostatními údaji o nás. Odmaskovat identitu Broadwellové znamenalo spojit si její internetové aktivity s návštěvami hotelů. Vše, co dnes děláme, zahrnuje počítače, a počítače jako přirozený vedlejší produkt vytvářejí data. Všechno se dnes ukládá a koreluje a spousta společností, která se zabývají “velkými daty” vydělávají peníze vytvářením intimních profilů o našich životech z nejrůznějších zdrojů.

Toto není něco, co by mohl vyřešit volný trh. Jako konzumenti v těchto věcech nemáme na výběr.

Facebook například propojuje naše chování online s našimi nákupními zvyky offline. Ale je toho víc. Máme tu polohu podle mobilního telefonu, záznamy o místech pohybu z  bezpečnostních kamer…

Žijeme v době pohodlného špehování: Všichni jsme sledování, bez ustání, a všechna tato data jsou ukládána prakticky navždy. Takto vypadá skutečný Velký bratr, a funguje to lépe, než by si George Orwell dokázal nechat zdát.

Samozřejmě se můžeme snažit sledování zamezit pomocí různých opatření. Můžeme si dávat pozor, co na svých iPhonech v Googlu vyhledáváme a na citlivější hledání použít počítač, který nám dovolí následně smazat cookies. Na Facebooku můžeme používat pseudonym. Můžeme vypnout mobilní telefony a místo karet platit v hotovosti. Ale postupně se ukazuje, že je to úplně jedno.

Těch způsobů, jakými můžeme být sledování, je totiž příliš mnoho. Internet, e-mail, mobilní telefony, webové prohlížeče, sociální sítě, vyhledávače: to všechno jsou dnes nezbytné služby a je směšně očekávat, že by je lidé přestali používat jen proto, že nechtějí, aby o nich byly ukládány informace – zvlášť když plný rozsah takového špehování je před našimi zraky záměrně skrýván a bezpečných alternativ prodávaných společnostmi, které si zakládají na nešpehování, je málo.

Toto není něco, co by mohl vyřešit volný trh. Jako konzumenti v těchto věcech nemáme na výběr. Sledovat nás je v zájmu všech hlavních společností, které nám poskytují internet. Navštivte stránku, a ta se o vás téměř jistě dozví, kdo jste. Existuje spousta způsobů, jak někoho sledovat i bez cookies. Mobilní operátoři na webu rutinně odstraňují ochrany soukromí. Jeden experiment na univerzitě Carnegie Mellon dokázal v reálném čase z kamer v areálu školy rozpoznat zhruba třetinu studentů podle fotografií veřejně dostupných na Facebooku.

Udržet si soukromí na internetu je téměř nemožné. Pokud zapomenete, byť jen jedinkrát, použít správně všechny ochrany, nebo kliknete na podstrčený odkaz, nebo něco nevhodného napíšete, právě jste se prozradili i přesto, že používáte anonymizační službu. Monsegur udělal jedinou chybu, a FBI ho dostala. A jestliže ani ředitel CIA nedokáže na internetu zabezpečit své soukromí, my ostatní nemáme šanci.

V dnešním světě vlády s korporacemi spolupracují, aby tento stav udržely. Vlády rády používají data sesbíraná korporacemi — a občas si vyžádají, aby se dat sbíralo víc a aby se ukládala na delší dobu — aby nás mohly sledovat. A korporace zase rády nakupují data od vlád. Společně tak mocní špehují bezmocné, a svých mocenských pozic se nevzdají, ať už si lidé přejí cokoliv.

Napravit tento stav by vyžadovalo silnou vládní vůli, ale vládnoucí se úplně stejně jako korporace opájí svou mocí nad daty. Když nepočítáme různé pokuty a podobná plácnutní přes ručičku, za lepší zákony v oblasti soukromí nikdo nebojuje.

Takže to je hotovo. Vítejte ve světě, kde Google ví přesně, jaký druh porna se vám líbí, a vaše záliby zná lépe než váš partner. Vítejte ve světě, kde váš mobilní operátor ví přesně, kdy jste kde byli. Vítejte ve světě, kde už neexistují soukromé hovory, protože čím dál tím víc konverzujeme přes email, smsky nebo sociální sítě.

A vítejte ve světě, kde toto i všechno ostatní co děláte nebo co je děláno na počítači je ukládáno, studováno, umisťováno do širšího kontextu a přeprodáváno od firmy k firmě bez vašeho vědomí nebo souhlasu, a kde k tomu všemu má přístup (americká) vláda i bez soudních příkazů.

Vítejte na internetu bez soukromí – a ani jsme za to nemuseli moc bojovat.