Odhalujeme (s)mysl

Vyhledáváme zásadní tvorbu a se svolením autorů ji přinášíme v překladu, který si můžete poslat, tisknout, sdílet nebo uložit na později.
Sledovat nás můžete na těchto stránkách, na Twitteru, přes Facebook, Google+, RSS feed nebo odebírejte novinky emailem.

The Isolation By Lazysongwriter D87gmdu

Johann Hari: Příčiny vzniku závislostí jsou jiné, než si myslíme

Co je příčinou těžkých závislostí? Je to opravdu tak, jak nás léta učili? A pokud ano, čím to, že “boj” proti nim jaksi nefunguje? Existují i jiné pohledy na věc? Článek Johanna Hariho původně vyšel na Huffington Post, verzi s delším úvodem najdete na blogu překladatelky. Můžete si také pustit autorovu přednášku z konference TED s českými titulky.

Uplynulo sto let od prvního zákazu drog. A celé to dlouhé století, po které trvá válka proti drogám, nám naši učitelé a naše vlády vypráví stále stejný příběh o závislosti. Tento příběh je v našich myslích tak zakořeněn, že ho považujeme za samozřejmost. Zdá se zjevný. Zdá se prokázaně pravdivý. A až do chvíle, kdy jsem se vydal na 30 000 mil dlouhou cestu sbírat materiál pro mou novou knihu Chasing The Scream: The First And Last Days of the War on Drugs (Po stopě výkřiku: První a poslední dny války proti drogám), abych zjistil, co je skutečným hnacím motorem drogového konfliktu, jsem téhle story věřil taky. Ale na své cestě jsem zjistil, že prakticky všechno, co mi kdy řekli o závislosti, je lež. A že existuje úplně jiný příběh, který čeká na toho, kdo je připraven si ho vyslechnout. Jestliže tento nový pohled na věc opravdu přijmeme, nejen, že budeme muset ukončit válku proti drogám. Budeme muset i změnit sami sebe.

Opakem závislosti není střízlivost. Je jím blízkost s ostatními lidmi.Dozvěděl jsem se pravdu od pozoruhodné směsi lidí, které jsem na svých cestách potkal. Od pamětníků, kteří znali Billie Holiday a prozradili mi, jak ji muž, jenž začal válku proti drogám, pronásledoval a prakticky uštval k smrti. Od židovského lékaře, který byl jako kojenec propašován ven z budapešťského ghetta, a jako dospělý odhalil tajemství závislosti. Od transsexuálního dealera cracku v Brooklynu, počatého, když jeho matku závislou na cracku znásilnil newyorský policista. Od muže, jenž byl dva roky vězněn na dně studny sadistickým diktátorským režimem, a poté, co se dostal ven, byl zvolen prezidentem Uruguaye a začal ukončovat válku proti drogám.

Měl jsem velice osobní důvod vydat se hledat tyto odpovědi. Jednou z mých prvních vzpomínek je, jak se snažím probudit jistého člena rodiny a nejde to. Od té doby jsem dumal nad mystériem závislosti – co způsobuje, že se někteří lidé stanou tak posedlí nějakou drogou nebo chováním, až vůbec nedokáží přestat? Jak můžeme těmto lidem pomoci vrátit se k nám? Když jsem byl větší, jiný z mých blízkých příbuzných se stal závislým na kokainu. A pak jsem se já sám zamiloval do dívky závislé na heroinu. Závislost mi asi připadala jako něco důvěrně známého.

Kdybyste se mě tehdy zeptali, co způsobuje závislost na drogách, podíval bych se na vás jako na idiota a řekl bych: “Drogy přece.” Není nijak těžké to pochopit. Myslel jsem si, že právě s tím jsem se setkal ve vlastním životě. Všichni to dokážeme vysvětlit. Kdybychom já, vy a prvních dvacet lidí, které potkáme na ulici, užívali některou z velmi silných drog dvacet dní, na konci by ji naše těla potřebovala. Tyto látky by si nás tak silně chemicky “zaháčkovaly”, že bychom cítili strašlivou touhu užívat je dál. Byli bychom závislí. To je závislost.

Jeden ze způsobů, jak se tato teorie původně vytvořila, byly experimenty s krysami. Závěry z těchto pokusů se do povědomí Američanů dostaly poprvé na počátku 80. let slavnou reklamou organizace Partnership For A Drug Free America. Možná si na ni pamatujete. Experiment je prostý. Umístíte krysu do klece, samotnou, se dvěma lahvemi vody. V jedné je jen voda. Ve druhé voda obsahující heroin nebo kokain. Téměř při každém opakování experimentu se krysa stane přímo posedlá vodou s drogou a bude si dávat další a další dávky, dokud se nezabije.

Reklama vysvětluje: “Jen jedna droga je tak návyková, že devět z deseti laboratorních krys ji bude užívat dál a dál, dokud nezemřou. Jmenuje se kokain. A může udělat to samé s vámi.”

Ale v 70. letech si profesor psychologie ve Vancouveru jménem Bruce Alexander všiml na tomto experimentu něčeho podivného. Krysa je v kleci úplně sama. Nemá nic jiného na práci než brát drogy. Napadlo ho: co by se asi stalo, kdybychom to zkusili jinak? A tak profesor Alexander vybudoval Krysí park (pozn. překl: googlete Rat Park Experiment). Byla to luxusní klec, kde měly krysy na hraní barevné míčky, tunely, kterými mohly běhat nahoru a dolů, a spoustu kamarádů: všechno, co si taková krysa může v životě přát. Jak to asi bude s drogami teď?, říkal si Alexander.

I v Krysím parku krysy samozřejmě vyzkoušely obě lahve s vodou, protože nevěděly, co v nich je. Ale co následovalo, bylo extrémně překvapivé.

Krysám, které měly příjemný život, se voda s drogou nezamlouvala. Většinu času se jí vyhýbaly a zkonzumovaly oproti izolovaným krysám méně než čtvrtinu drog. Ani jedna z nich nezemřela. Zatímco všechny krysy, jež byly osamělé a nešťastné, se staly těžce závislé, z krys žijících ve šťastném prostředí tak nedopadla žádná.

Problém není ve vás. Problém je ve vaší kleci.Nejprve jsem si myslel, že jde o něco charakteristického pro krysy, co se lidí netýká – pak jsem ale objevil, že ve stejné době jako experimenty v Krysím parku probíhal i rozsáhlý pokus na lidech na stejné téma, který přinesl velmi podnětné výsledky. Jmenoval se Válka ve Vietnamu. Podle zpravodajství magazínu Time bylo užívání heroinu mezi americkými vojáky “stejně rozšířené jako žvýkání žvýkačky”. A toto tvrzení je podloženo solidními důkazy: podle studie publikované v Archives of General Psychiatry se ve Vietnamu stalo závislých na heroinu asi 20 procent amerických vojáků. Mnoho lidí mělo samozřejmě hrůzu z návratu obrovského počtu závislých, až válka skončí.

Ale podle výsledků stejné studie asi 95 procent závislých vojáků, jakmile se vrátili domů, prostě přestalo. Jen velice málo jich šlo na léčení. Vrátili se zpátky ze strašlivé klece do příjemné a drogu už nepotřebovali.

Profesor Alexander prohlašuje, že tento objev zásadním způsobem vyvrací jak tvrzení pravice, že závislost je morální selhání způsobené nadměrným požitkářstvím, tak verzi liberálů, že závislost je nemoc mozku, který byl ovládnut chemickou látkou. Tvrdí dokonce, že závislost je adaptační mechanismus. Problém není ve vás. Problém je ve vaší kleci.

Po první fázi Krysího parku šel profesor Alexander se svým experimentem dál. Zopakoval své rané pokusy, v nichž byly krysy nechány o samotě a staly se kompulzivně závislé na dodávané droze. Nechal je užívat padesát sedm dní – to by mělo k vytvoření závislosti rozhodně stačit. Pak je vyjmul z izolačních klecí a umístil je do Krysího parku. Chtěl vědět, jestli když dojdete do takového stádia závislosti, je váš mozek drogou natolik ovládnut, že už se nevzpamatujete. Převezme nad vámi droga kontrolu? Následovalo další obrovské překvapení. Krysy sice chvíli vykazovaly mírné abstinenční příznaky, ale brzy přestaly s těžkým užíváním a vrátily se k normálnímu životu. Příjemná klec je zachránila. (Kompletní odkazy na všechny studie, o kterých zde hovořím, najdete v knize.)

Když jsem se s těmito informacemi seznámil, byl jsem nejprve zmaten. Jak je to možné? Tato nová teorie útočí tak radikálně na všechno, co nám kdy řekli, až mi připadalo, že nemůže být pravdivá. Ale s čím více vědci jsem hovořil, a čím více jsem si pročítal jejich studie, tím více jsem objevoval faktů, které nedávaly žádný smysl – nebo spíše dávaly smysl jedině s tímto novým přístupem.

Uvedu teď příklad něčeho, co se děje všude kolem vás a může se snadno jednoho dne stát i vám. Když vás dnes přejede auto a zlomíte si stehenní kost, pravděpodobně dostanete morfin, látku téměř identickou s heroinem (v Británii, odkud je autor, dostanete dokonce skutečný heroin, pozn. překl.). V nemocnici s vámi bude spousta lidí, jimž bude rovněž podáván morfin, dlouhodobě, jako lék proti bolesti. Droga, kterou vám předepíše lékař, bude mnohem čistší a potentnější než látka, již si kupují pouliční závislí od dealerů – ti ji totiž ředí. Pokud by tedy stará teorie závislosti byla pravdivá – drogy by způsobovaly, že je vaše tělo bude potřebovat – je zjevné, co by se mělo stát. Spousty lidí by se po propuštění z nemocnice měly vydat shánět heroin, aby uspokojili svou touhu po opiátech.

Ale skutečnost je podivuhodně jiná: nestává se to téměř nikdy. Jako první z mnoha mi tento fakt vysvětlil kanadský lékař Gabor Mate: uživatelé lékařského morfinu nebo heroinu prostě přestanou, i po měsících užívání. Stejná droga, užívaná po stejně dlouhou dobu, udělá z pouličních uživatelů zoufalé závislé, zatímco s lékařskými pacienty se nic takového nestane.

Jestli pořád ještě věříte – tak jako jsem věřil já – že závislost je způsobena chemickým “zaháčkováním” v mozku, nedává to žádný smysl. Ale pokud přijmete teorii Bruce Alexandra, zapadne všechno na své místo. Pouliční závislý je na tom podobně jako krysy v první kleci, izolovaný, sám, jen s jedním jediným zdrojem útěchy. Situace lékařského pacienta připomíná spíše svět krys z druhé klece. Vrací se domů, mezi lidi, které miluje. Droga je stejná, ale prostředí je jiné.

Z toho plyne vhled, který se týká daleko širší oblasti než jen chápání závislosti. Profesor Peter Cohen říká, že lidé mají hlubokou potřebu navazovat vztahy a vytvářet citová spojení. Tak v životě dosahujeme uspokojení. Jestliže se nedokážeme propojit jeden s druhým, spojíme se s jakoukoli náhražkou, která je po ruce – ať už je to skřípot rulety nebo pocit po vpichu jehly. Podle Cohena bychom měli úplně přestat hovořit o závislosti a říkat tomu spíše ‘vazba.’ Člověk závislý na heroinu si vytvořil vazbu s heroinem, protože nebyl schopen spojit se plně s ničím jiným.

Takže opakem závislosti není střízlivost. Je jím blízkost s ostatními lidmi.

Když jsem se tohle všechno dozvěděl, byl jsem přesvědčen – ale nedokázal jsem se zbavit hlodavých pochybností. Říkají tedy tihle vědci, že na chemických vlastnostech nezáleží? Tak mi to vysvětlili – můžete se stát závislí na hazardu, a nikdo si nemyslí, že si pícháte do žil balíčky karet. Můžete mít všechny symptomy závislosti i bez jakékoliv chemikálie. Navštívil jsem setkání skupiny Gamblers’ Anonymous (Anonymní hráči) v Las Vegas (se svolením všech přítomných, kteří věděli, že jsem pozorovatel). Ti lidé byli stejně očividně závislí jako kokainisté a heroinisté, které jsem potkal ve svém životě. A přitom ruleta prokazatelně nezasekává žádné háčky do mozku.

Ale chemické látky přece musí hrát alespoň nějakou roli, říkal jsem si. Ukázalo se, že existuje experiment, který dává velice přesnou odpověď právě na tuto otázku. Dočetl jsem se o něm v knize Richarda DeGrandpreho The Cult of Pharmacology (Kult farmakologie).

Všichni se shodují, že kouření cigaret je jedno z nejvíce návykových chování. Chemické “háčky” v tabáku pochází z látky jménem nikotin. Když byl z kraje 90. let vyvinuty nikotinové náplasti, přineslo to silnou vlnu optimismu – kuřáci cigaret si mohou dopřát svoji chemikálii, bez všech ostatních, nečistých (a smrtících) aspektů kouření cigaret. Budou svobodní.

Ale úřad hlavního lékaře (Office of the Surgeon General) zjistil, že jen 17,7 procenta kuřáků dokáže za pomoci nikotinových náplastí přestat kouřit cigarety. To je i tak podstatné číslo. Jestliže jsou chemické vlastnosti drog zodpovědné za 17,7 procent fenoménu závislosti, znamená to v globálním měřítku pořád milióny zničených životů. Ale opět vidíme, že příběh, který nás učili, o Příčině závislosti, je sice v něčem reálný, tvoří však jen malou část mnohem složitější skutečnosti.

Z těchto faktů vyplývají rozsáhlé důsledky, které se týkají smysluplnosti stoleté války proti drogám. Tato masivní válka, která, jak jsem viděl, zabíjí lidi po celém světě, od obchodních center v Mexiku až po ulice Liverpoolu, je založena na tvrzení, že musíme fyzicky vymýtit celou řadu chemických látek, protože ovládají mozky lidí a způsobují závislost. Ale jestliže závislost nevyvolávají drogy – jestliže je hlavní příčinou rozpad mezilidských vztahů a izolace – pak celá tato válka nedává žádný smysl.

Je smutně ironické, že válka proti drogám ve skutečnosti zhoršuje všechny základní příčiny závislosti. Navštívil jsem například věznici v Arizoně – ‘Tent City’ – kde jsou vězni zavření v malých kamenných izolačních klecích (‘The Hole’ – “Díra”), někdy celé týdny. Tak jsou trestáni za užívání drog. Toto zacházení je tak blízko prázdným klecím, ve kterých krysy propadají smrtelné závislosti, jak si jen umím představit. A až se tito vězni dostanou ven, budou nezaměstnatelní kvůli svému záznamu v trestním rejstříku – což zaručuje, že budou odříznuti od společnosti ještě víc. Viděl jsem, kam to vede, na příbězích lidí, které jsem potkal po celém světě.

Existuje alternativa. Je možné vytvořit systém, který pomůže závislým na drogách znovu se začlenit do světa – a nechat závislost za sebou.

Není to teorie. Děje se to. Viděl jsem to v praxi. Před necelými patnácti lety mělo Portugalsko jeden z nejhorších drogových problémů v Evropě, celé jedno procento populace tvořili závislí na heroinu. Zkusili s drogami bojovat a problém se jen stále zhoršoval. Až se nakonec rozhodli pro radikálně odlišný postup. Dekriminalizovali všechny drogy, a všechny peníze, které byly dříve vydávány na stíhání a věznění závislých, začali vynakládat na obnovení spojení těchto lidí se sebou samými i se společností. Nejzásadnějším krokem je poskytnout jim zajištěné bydlení a dotovaná zaměstnání, aby měl jejich život nějaký smysl, aby měli proč ráno vstávat z postele. Přihlížel jsem, jak je těmto lidem pomáháno, na útulných a přátelských klinikách, naučit se znovu vnímat své vlastní pocity, potom co byli léta traumatizováni a otupovali se drogami.

Jedním příkladem, se kterým jsem se seznámil, byla skupina závislých, kteří dostali půjčku na rozjetí vyklízecí firmy. Najednou se z nich stala parta lidí se závazkem jeden k druhému a ke společnosti, zodpovědných za péči jeden o druhého.

Výsledky tohoto rozhodnutí jsou již známy. Nezávislá studie, kterou provedl British Journal of Criminology, zjistila, že od úplné dekriminalizace poklesl výskyt závislostí a počet injekčních uživatelů drog se snížil o 50 procent. Musím to zopakovat: počet injekčních uživatelů drog se snížil o 50 procent. Dekriminalizace byla tak úspěšná, že jen velmi málo lidí v Portugalsku se chce vrátit ke starému systému. Hlavním odpůrcem dekriminalizace byl v roce 2000 Joao Figueira, šéf portugalské protidrogové policie. Pronesl všechna děsivá varování, která bychom očekávali od deníku Daily Mail nebo stanice Fox News. Ale když jsme se setkali v Lisabonu, řekl mi, že nic z toho, co předpovídal, se nevyplnilo – a dnes doufá, že bude celý svět následovat příkladu Portugalska.

Toto téma se netýká jen závislých lidí, které mám rád. Týká se nás všech, protože nás nutí podívat se sami na sebe novýma očima. Lidské bytosti jsou živočichové s potřebou vzájemného spojení. Potřebujeme blízkost a lásku. Nejmoudřejší větu dvacátého století pronesl E. M. Forster: “nejdůležitější je sbližovat se” (“only connect.”). Ale my jsme vytvořili prostředí a kulturu, která nás od možností sblížení odřezává a místo nich nám nabízí jen parodii v podobě Internetu. Nárůst problému závislosti je příznakem hlubší nemoci našeho způsobu života – toho, že neustále zaměřujeme zrak jen na další a další blýskavé objekty, které bychom si měli koupit, místo abychom si všímali lidských bytostí kolem sebe.

Spisovatel George Monbiot nazval naši dobu “věkem osamělosti.” Vytvořili jsme lidskou společnost, ve které je snadnější než kdy předtím odříznout se od všech lidských vztahů. Bruce Alexander – tvůrce Krysího parku – mi řekl, že jsme příliš dlouho hovořili jen o individuálním uzdravení ze závislosti. Teď potřebujeme mluvit o uzdravení společnosti – jak se můžeme všichni společně uzdravit z nemoci izolace, která na nás padá jako hustá mlha.

Ale tyto nové důkazy pro nás nejsou jen politickou výzvou. Nenutí nás jen změnit naše postoje. Opravdová změna se potřebuje udát v našich srdcích.

Milovat závislého člověka je těžké. Když jsem se díval na závislé lidi, které miluji, vždycky jsem byl v pokušení řídit se pravidlem “drsné lásky”, jakou nám radí například reality show Intervention – řekněte závislému, aby se sebral, nebo ho odříznete. Doporučují vám, pokud závislý člověk nedokáže přestat, vyhnout se mu. Je to logika války proti drogám, převzatá do našich soukromých životů. Ale v realitě jsem se přesvědčil, že takový přístup jen prohloubí závislost našich milovaných – a můžeme je úplně ztratit. Vrátil jsem se domů odhodlaný být závislým lidem ve svém životě bližší než kdy předtím – postarat se, aby věděli, že je miluji bezpodmínečně, ať už přestanou nebo jim to nejde.

Když jsem přijel domů ze své dlouhé cesty, našel jsem svého bývalého přítele, jak leží na posteli pro hosty v mém bytě a klepe se v absťáku. A díval jsem se na něj jinak. Už sto let opěvujeme válku proti závislým. Otřel jsem mu čelo a napadlo mě, že místo toho jsme jim celou dobu měli zpívat písně lásky.

Celý příběh cesty Johanna Hariho – složený z životních příběhů lidí, které potkal – najdete v knize Chasing The Scream: The First and Last Days of the War on Drugs vydané nakladatelstvím Bloomsbury.

Aktuální informace o tématu a knize poskytne facebooková stránka https://www.facebook.com/chasingthescream


Stál tento překlad za přečtení?

Dejte o něm vědět i lidem kolem sebe, které by mohl zajímat. Ohlasy čtenářů jsou tou nejlepší reklamou - jinou ani nemáme.

Jelikož Vaše reakce jsou pro nás hlavní odměnou a motivací, budeme rádi, když nám své ohlasy budete psát - ať už do komentářů pod stránkou nebo třeba na mail.

Na stránce archetypal.cz najdete ještě další, přinejmenším stejně zajímavé překlady.

Také nás můžete sledovat na sociálních sítích:
facebook.com/archetypal.cz
twitter.com/archetypal_cz
plus.google.com/+ArchetypalCz

  • Ivana

    Článek určitě stál za přečtení.Závislost se všeobecně odsuzuje,ale jen málokdo dokáže opravdu pomoci.

  • Pingback: Johann Hari: Příčiny vzniku závislostí jsou jiné, než si myslíme - Hraj s rozumom()

  • Pingback: Cítíte vinu? A víte, co s ní?()

  • chuck2

    zajimavy clanek…usouhlas…mam jen namitku ze to podle me neni tak dvoubarevny…osobne jsem v nemocnici prodelal zavislost na opiatech…po trech tydnech…kdy mi je nekolikrat denne podavali do kanily…mi je odebrali z duvodu aby se zavislost neprohloubila vice…ktera nebyla ve stadiich abstaku…protoze jsem byl neustale dopumpovavan…prvni den pres den celkem ok…asi dojizdeli zbytky…vecer prislo peklo…od bolesti kompletne celeho tela…jakoby kazda bunka rvala bolesti…a zaroven presne cele telo naprosto prirozene vi cim tu bolest a neukojitelnou chut…neco jako palcivou zizen uhasit…cloumaly se mnou horecky…v puse totalne vyschlo se stridalo s lepkavou penou v ustech…cele telo se potilo dost smradlavym potem…daveni…obcasne nuceni zvraceni…a do toho stale vite co potrebujete aby to tak nebylo…naopak…vite ze ten stav je uzasnej…totalni laska…extaze…nic co by clovek mohl za svuj zivot prozit…neni to tak ze by by se vas mozek prepnul do modu kdy by vas nutil delat nejaky veci…neco jako kdyz se clovek po poradne opici probudi a divi se co vsechno vecer vyvadel…nic takoveho to neni…tohle je jine…jste to vy…vite vlastne vsechno jako ted…ale tahle droga potazmo to co vy diky ni prozivate se vam postupne ale rychle dostane na uplne predni pricku hodnotoveho systemu…je to psychicka zavislost hned napoprve…logicky…treba jako orgasmus…proste po prozitku poprve vite ze to je krasny a chcete to treba nekdy opakovat…ucinek teto drogy zasahuje prave ty sama centra…sama droga neni to co zpusobuje tento stav…po uziti opiatu se zvysi az nad bezny ramec produkce endorfinu a to je to co pusobi…je to nas prirozeny opiat…a prave to je tady asi tak nebezpecne…jsme to my samy…pokud je nekdo spolecensky deprivovan muze toto byt skutecne natolik rizikove setkani s touto drogou ze muze byt pro cloveka velmi obtizne toto chovani opustit…v tomto ohledu skutecne asi plati castecne rceni…fetak jednou fetak navzdy…aspon jak to chapu ja…proste vite ze to existuje…nezapomenete to…tahle zkratka k blahu celeho tela a mysli…ta intenzita prozitku sveho ja…te egoisticke stranky…ja a ukojeni kazdeho nervoveho zakonceni ve vasem tele…bohuzel je to tak…nemuzeme delat ze tato droga nema takto velky potencial…neni to jen tisitel bolesti jak se v moderni medicine uziva…ale jeho ucinky jsou v lidske kulture dlohodobe znamy…nejsou to analgetika ktera cloveka tlumi a vypinaji…zajimave uziti maji napriklad opiaty coby medikace pred chirurgickym zakrokem…kdy tim ze cloveka castecne prijemne opaji tak cloveka zklidni…takze je s vami lepsi spoluprace…nejste ve stavu stresu a tim i mene treba tece krve etc…zkrakta funguji…mase mozky jsou na prijem podobneho klice k neurotransmiterovym klicovym dirkam pripraveny…v tomto ohledu mel s nami storitel nejaky plan…ale bohuzel ve stavu abstaku kdybych v ten moment mel cislo nejakyho dealera ktery to naredeny svinstvo prodava nejspis bych mu volal…pokud mate vedle sebe nekoho kdo si tim prave prochazi skutecne je nejlepsi byt s nim a tam pro nej…postarat se o cokoli bude potreba…je to par dni…musi se to vydrzet…neni to lehky…o me se staraly v nemocnici sestricky uzasne…vypiplaly si me tam k zivotu na aru a tak tohle se mnou prozivaly take…pri nejhorsich stavech do me nacpaly silenou davku jinych drog na spani abych to prespal…ty stejne cele hodiny v bolestnych horecnatych stavech nezabiraly…a ja jeste v nasranosti na to ze mi primar odebral moje injekce rano pri vizite mu psal dopis…ze zkratka potrebuju svy injekce…ted se tomu smeju…takze ted chapu i tu chemickou podstau veci i tu spolecenskou…nebot pesne jak zminujes…ano…vratil jsem se zpet do zivota mezi blizke lidi a ty co mam rad a nemel jsem potrebu takovy intenzivni zazitek opakovat…ale na druhou starnu jsem rad ze jsem ho zazil a take uz o tom ze to existuje vim a vedet budu…coz je mozna i trochu desive…v tomto usmevne chapu kdyz se byvali fetaci chytaji radi sance bojovat proti drogam…viz ten povedenej byvaly poradce proti drogam…jiri vacek…aby nezacal zase fetovat musel proti drogam tvrde bojovat…i bez jakekoli erudice…ve stylu usa osmdesatych let…a ze se jim to tam povedlo…nicmene jak jsem psal na zacatku vnimam tuto problematiku vice barevne…opiaty jsou uzasna droga…skvelej nastroj…ale jak to tak byva dalo by se rict spatny pan…ale reknu spis my samy jsme si spatnymi pany…a to dela z opiatu tak nebezpecnou drogu…a tak kdyz se o tom zazitku s nekym bavim rikam…hele uprimne radsi to nezkousej…a taky reknu proc…asi i je to tim ze nemam kolem sebe lidi co…ackoli obcas nejakou drogu uzivaj…nejcasteji alkohol a tabak…nemaj potrebu sahat po tomhle druhu uspokojeni…jasne je take ze hroaji roli inteligencni schopnosti…nekteri lide proste varovani nikdy neuslysi…takze ahoj decka a tohle doma radsi nezkousejte…

    • Jiří

      Děkuji

  • Ján Palenčár

    Článok je jeden z pohľadov. Neuvádzal by som ho ako jednoznačný, platný a jediný názor.
    Napríklad závislosť je jedna z kompenzačných stratégií ako sa vyhnúť prežívanej bolesti. Ktorá súvisí s odmietaním vlastného studu z prežívaného (nie dosť dobrého) – tzv. toxický stud.

    • Vladimír

      Je kompenzačnou stratégiou ako sa vyhnúť prežívanej bolesti zo samoty, opustenosti túto bolesť prijať?

    • Ján Palenčár

      Myslíte?
      Čo bude nutné kompenzovať keď človek prijme to čo je?
      :-)
      Máte odpoveď…

  • itchy_k

    něco na tom bude.. již před lety jsem dospěl k tomu, že závislost může nahradit/vyléčit láska :) zní to naivně, ale něco na tom bude, závislostí se láska jen substituuje

  • Johanka

    Dobrý článek, ale opravdu neobjevuje Ameriku. S tímto přístupem standardně pracují i téměř všechny sociální a terapeutické služby, přinejmenším u nás a na Západě.
    Někdo níže v diskuzi se ptá na závislé z “dobrého sociálního prostředí” – jde tedy spí o to hledat, jaký druh privace člověka k drogám přivedl, neboli -ten, kdo má zdánlivě všechno, možná strádá nedostatkem něčeho neviditelného. Ale to vlastně v článku stojí taky.

  • S tvrzením, že závislost na drogách má především sociální
    příčiny a je důsledkem odcizení, jako marxista samozřejmě
    souhlasím. Ale na tom článku není nic objevného, tyhle věci
    jsou už dlouho obecně známé. Nicméně i chemické působení na
    mozek je třeba brát vážně v potaz – závislost heroinisty není
    stejná jako závislost kokainisty a obě se liší od alkoholismu.
    Bez těchto znalostí bychom se v terapii dopouštěli vážných chyb.

    Nicméněv zásadě platí, že látkové i nelátkové (gambling), závislosti
    fungují v rámci systému odměn v mozku –
    a tento systém obstarává i příjemné pocity ze sociálních
    kontaktů. Sociální kontakt, láska a sounáležitost proto mohou
    velmi účinně substituovat drogu. Neboli – pořád se zde bavíme
    o biochemických procesech v mozku, nikoli o jakémkoli typu
    vítězství ducha nad hmotou.

    • Vladimír

      Duch nad hmotou zvíťaziť nepotrebuje, skôr hmota má často potrebu zvíťaziť nad duchom.

  • janca.v

    Je to přesně tak, záleží na jednotlivci a komunitě ve které žije. Myslím, že závislost je převážně signál, poplach …. tady jsem všimněte si mě, podívejte se na mě takový jsem…. o lidech, kterým něco chybí a droga jim to dá. Jsou to slabí jedinci. Bohužel. Ale pokud se z té závislosti dostanou, a to vždy z velké části jejich vůlí,stanou se z nich silní a plnohodnotní lidé.

    • Patrik

      Já osobně si nemyslím, že jde o slabé lidi, kteří berou drogy. Drtivá většina závislých dívek a žen má za sebou tak otřesné a dlouhé příběhy, že objektivně jim málem nic jiného nezbylo. Mám na myslí dlouholeté, nebo kratší sexuální zneužívání rodinným příslušníkem či kýmkoli jiným, znásilnění. U chlapců a mužů a obou pohlaví týrání. Ať tělesné či duševní. Smrt rodičů, bratra, sestry v raném věku. Rozvody rodičů a následné neutěšené podmínky v dětství. Když k tomu přičtu dispozice zděděné, kdy rodič sám byl závislý na čemkoli a některou kombinaci spouštěčů, které jsem tu zmínil, máme tu před námi klasického uživatele drog, alkoholu. Takže zřejmě nejde o slabé lidi, nebo nějak méně hodnotné.

    • Willik

      Nevim kde berete tu drtivou vetsinu, mozna by to chtelo odkazy na nejaka cisla, vyzkum, citace. A take nesouhlasim s tim, ze to musi byt slabi lide, nemusi. A vubec si nemyslim ze je to ovlivnovano jednim ci dvema faktory, ale mnohem vetsim poctem. Naopak znam “divky” ktere zrovna inteligenci neoplyvaji, ve svych letech maji nazory a city ditete, problemy se vztahem maji proto, ze si ho pletou se sexem, a diky zapadnuti do komunity jeste chytrejsich” kamaradu”” jim pak v hlave po nejake dobe beha vitr a jejich mysleni uz nedava vubec zadny smysl – stejna chemie aplikovana na nekoho vyvinuteho a dospeleho pak takovou paseku podle meho pozorovani a fury jinych vysledku rozhodne nedela… problem krome socialni stranky a i te chemie, s kterou to tak jednoduche neni, ale fyzicka zavislost se u mnoha latek precenuje a je tam ucelova dezinformace – mi prijde spis v tom, jak je clovek vyzraly, kdyz s experimenty zacina, jestli je to pro nej cesta z nudy, nebo zkusenost a experiment. Drogy jsou interface nebo extenze chemie uvnitr, spousta drog koluje nasi krvi a mozkem. Pokud ale neni mysleni a chemie mozku dovyvinuta, da se pomerne lehce rozhodit a preprogramovat nevhodnym experimentovanim, casovanim, koktejlem. Jsou naopak lide kteri ke drogam – mnohdy mene nebezpecnym nez alkohol – pristupuji s odpovednosti a znalosti, kterou by sotvakdo ocekaval, a nemaji s rekreacnim uzivanim nebo experimentovanim problem klidne po cely zivot. Dalsi problem je cistota, atd… Chemicky koktejl je ruleta pro zdravi fyzicke i psychicke kohokoli.

  • Zdravíčko

    Děkuju za vysvětlení, přesně takhle to cejtim…ono není těžké přestat, spíš je to o té změně svého programu v hlavě, všechno se to hezky říká:) rodina bolí někdy…ale když se chce – jde všechno :)

  • Pavel Borák

    ztráta času, a to jsem to ani nedočetl…. teď se jdu z článku vyzvracet

  • Janos 1

    Na to aby aby vôbec mohlo prísť k niečomu takému ako je otverená spoločnosť(informačne,citovo-emočne atď)je nevyhnutné,aby sa každý jednotlivec danej spoločnosti (každá jedna komunita,národ,ľudstvo sa skladá z jednotlivcov)stal chápajucim (aspoň čiastočne)indivíduom..Vieme ,že pochopenie čohokoľvek, človeka oslobodzuje a dáva mu moc nad pochopeným(a nie nemoc,čo v preklade znamená nie môcť napr.niečo zmeniť)Aby sa niečo takéto mohlo udiať ,bola by nutná a nevyhnuteľná celková zmena politicko ekonomicko sociálnaho systému a informačná transformácia.Takýto spôsb rekonštrukcie spoločnosti je podmienený zmenou postojov vládnucich vrstiev spoločnosti a to je podmienené ich pochopením,prečo by tak mali učiniť.Rozdeluj a panuj.To platí dnes tak isto ako v minulosti.Rozdelenosť umelo a zámerne vytváraná (či už politická,náboženská atď)vytvára u ľudí uzavretosť a negatívne prejavy či už emočné,alebo fyzické.Ak chceme vyvolať revolúciu,zmenu,musel by ju každý jedinec uskutočniť sám v sebe a to bez kvalitných informácii a ich spojením do uceleného pochopeného celku nejde.A vo svete ako je tento je každá jedna informácia,ktorá by mohla naštrbiť toto zvrátené spoločenské usporiadanie prísne strážená.Vytvoriť príjemnú a pre každého jednotlivca sociálne dýchareľnú atmosféru pokladám v takto mnoho krát násilne usporiadanom svete, v tomto konkrétnom čase za nemožné Čo bude zajtra,to uvidíme.
    To sa priamo dotýka aj drogovej a inej závislosti.

  • Zuzana

    Závislí nejsou jen “lidé z ulice” ze spodních vrstev. Velmi často jsou to lidé, kteří mají “všechno” … místo opakování jedné věci třikrát, bych raději uvítala i pohled na tuhle skupinu lidí. Ale zajímavý článek!
    Já sama mám vryto v hlavě: jednou si šlehneš a jsi závislý =D

    • Ondra

      Závislý je člověk už před tím, než si prvně šlehne. :(

    • Tim

      Mnozí kluci poznali až na vojně, co je cigareta. Co je voják bez sirek, potažmo bez zapalovače?

    • Janka Čelková

      Zuzana…práve tí, čo majú všetko, nemajú nič. Myslím v emotívnom živote. Majú materialne veci, na to im kašlať, ale chýba im láska a porozumenie. Keby mali láskyplné zázemie, nemuseli by siahať po drogách.

    • Magda

      Jenže vím i o lidech (úplně konkrétních osudech závislých lidí z mého okolí) , kteří prostě nechtějí fungovat ve vztazích. Nechtějí přijmout zodpovědnost za sebe i za lidi, které k sobě vztahem připoutají. Chtějí se prostě jen bavit a ostatní jim v tom “brání”. Z toho důvodu mi ten článek přijde sice zajímavý, ale trochu mimo objektivitu a realitu. Myslím, že Láska je v životě to nejdůležitější, co člověk může žít, ale život v Lásce je i o sebe dávání a to se ne každému vždy chce.

    • Willik

      Ono se to da rict ale i z opacne strany. Clovek na amfetaminu napr. se chova jako mnohem vetsi sobec, protoze ho proste nic netrapi, a problemy, vztahy etc jinych jsou mu ukradene, protoze chvili nepotrebuje vubec nic – stejne ho nebude trapit to, jestli ma jit do prace, nebo ma rodinu. Pri dojezdu uz to ale stejny clovek muze vnimat jinak. A jak jsem psal vyse, pokud si nekdo rozhodi chemii v hlave latkami, ktere to dokazou, ve veku, kdy je mozek jeste ve vyvinu, a clovek nema ani utvorene smysluplne nazory na svet, okoli, natoz nejake cile – je podle mne vetsi pravdepodobnost, ze v takovem bodu ho chemie spis bud rozhodi, nebo jeho nedospelost minimalne zakonzervuje. Sobec na stimulantech pravdepodobne nebude mensi sobec. A 15ti letemu zavislemu droga asi poradek v hlave neudela a jeho nazory nevytvori. Tudiz urcite jsou sobci, kteri budou sobci, bez ohledu na nejakou chemii, ale nemyslim si ze to nema vliv na jine lidi a nemuze to zmenit chovani, co vidim a vim ja, tak ten vliv tam urcite je a u nekterych drog celkem podstatny.

    • Zdena Hešíková

      Přesně tak, člověk ke svému životu potřebuje lásku, vnitřní spojení s milovanou osobou, pokud to nemá, cítí se být osamocen, nemilován, nemá chuť dál žít, přestože má materiální zajištění, rodinu, děti, má vnitřní tíseň, že není milován. To každý rozpozná, jestli je jen zneužíván pro potřeby druhých a sám nic od druhého nedostává – zpětná vazba, jednota v lásce tu chybí. Bylo by mnoho na toto téma co psát. Ale stejně nakonec vyjdeme z toho, že nedostatek lásky vede ke smrti, jak vnitřní, t.j. ducha, tak i vnější, t.j. těla, které chátrá, vysychá, pomalu umírá. Sexuální láska, není láskou, je jen k uspokojení těla, tělesných potřeb, nenaplní to prázdné místo v srdci, o kterém ví věřící v Krista, že to místo může zaplnit jen Bůh, je to místo které dává smysl života, těm, kteří už nemají v lidské lásce žádnou naději. Tato Boží láska je tu pro každého, kdo se rozhodne ji přijmout, k tomu nepotřebuje člověk být teologem, stačí jen otevřít Bohu dveře svého srdce, aby mohl do našeho života vejít a naplnit nás, vylít do našeho života svou lásku. Sama jsem toto rozhodnutí udělala, ve chvíli své beznaděje a marnosti tohoto života a nelituji toho, protože jsem stále šťastná i když kolem mně zuří boje, nenávist, závist, hněv…Udělejte to i vy také, nechte Boha vstoupit do svého života. Bůh není v chrámech vytvořené lidskýma rukama, ale je blízko našeho srdce a tiše na něj klepe – otevřeš mu? Žádná lékařská věda, ani prášky, drogy, alkohol, různé hazardy, okultismus, čarodějnictví…/ můžete si sem dopsat různé hledání pomoci na nečistých místech, / neuzdraví naše vnitřní zranění srdce, mysli, ducha. Jsou to věci, které nejsou hmatatelné, jsou duchovního rázu, protože jsou uvnitř člověka, věci, na které si nemůžeme sáhnout, dotknout se jich, nahmatat rukama, věci, které nás jen na chvilku přivedou do euforie a pak člověka zničí. Mysleme na to zavčas, dokud jsme na této zemi, žijeme, máme pořád ještě šanci na životní změnu, na záchranu, včasnou pomoc, vysvobození…Proto obraťme se na Toho nejvyššího a největšího Lékaře, Psychologa lidských duší, na Boha, na Krista Ježíše. Modlím se za vás všechny, kteří jste to rozhodnutí ještě neudělali. Pokoj a milost vám od Boha Otce, v nebesích. Klidné Vánoce vám všem, kteří tyto řádky čtete. Bůh vám žehnej. ♥

    • Ludvik

      Je hezké že vás náboženstvý takhle naplnuje.Ale co to stim má co společnýho ? Láska není vynález žádného boha.

  • JG

    kde se ukazují komentáře…?

  • Guest

    Článek je obsahově zajímavý a kvalitní. Líbí se mi. Chybí mu jen víc souvislostí. Více bych rozepsala, jaký byl převažující profil zkoumaných respondentů ve srovnání s odlišným vzorkem lidí za navození stejných podmínek (do závislostí výrazně zasahuje vnitřní svět dané osobnosti).
    Tahle článek působí tendečně.

    • Vladimír

      rozepište:-)

  • Guest

    Článek je obsahově zajímavý a kvalitní. Líbí se mi. Chybí mu jen víc souvislostí. Více bych rozepsala jaký byl převažující profil zkoumaných respondentů ve srovnání s odlišným vzorkem lidí za navození stejných podmínek (do závislostí výrazně zasahuje vnitřní svět dané osobnosti).Tahle to působí tendečně.