Odhalujeme (s)mysl

Vyhledáváme zásadní tvorbu a se svolením autorů ji přinášíme v překladu, který si můžete poslat, tisknout, sdílet nebo uložit na později.
Sledovat nás můžete na těchto stránkách, na Twitteru, přes Facebook, Google+, RSS feed nebo odebírejte novinky emailem.

Ergonomics

David D. Cain: Váš životní styl už nalajnovali jiní

Článek pochází ze stránek raptitude.com, zveřejněno na stránkách archetypal.cz se svolením autora. Korektura Jana Kinská.

V západním světě velké společnosti úmyslně nechaly vzniknout a podporují životní styl založený na zbytečném utrácení. Firmy ve všech odvětvích mají velký zájem na tom, aby průměrný člověk radostně vydával peníze za hlouposti. Podněcují nás k nevědomému a nepotřebnému nakupování, kdykoli jen mohou.

Tak jsem se vrátil do světa práce. Našel jsem si dobře placené místo inženýra a zdá se, že se po devíti měsících cestování život vrací do starých kolejí.

Protože jsem na cestách měl naprosto jiný životní styl, při návratu k osmihodinové pracovní době jsem si uvědomil něco, co jsem předtím neviděl.

Už od chvíle, kdy mi práci nabídli, jsem si dával daleko méně pozor na peníze. Nedělal jsem hlouposti, jen jsem je vytahoval z peněženky trochu moc rychle. Jeden malý příklad: už si zase dávám drahé kávy, přestože doma nejsou zdaleka tak dobré jako flat white na Novém Zélandu a nemohu si je vychutnat na prosluněné zahrádce kavárny. Když jsem cestoval, výdaje jsem si vždy lépe rozmyslel, a pak jsem si je více užil.

Nemluvím o velkých, extravagantních výdajích. Jde mi o drobné, náhodné, roztržité utrácení peněz za věci, které ve skutečnosti můj život moc nezlepšují. A to první výplatu dostanu vlastně až za dva týdny.

S odstupem času mám pocit, že jsem to takhle dělal vždycky, když jsem měl dobrou práci — v obdobích „prosperity“ jsem vesele utrácel. Po devíti měsících života baťůžkáře bez příjmu si tento fenomén uvědomuji mnohem víc.

Myslím, že to dělám, protože mám pocit, že jsem znovu získal jistý status, teď když jsem opět dobře placeným pracovníkem. Zdá se, že mi to dává nárok na jistou úroveň plýtvání. Když utratíte pár dvacek bez vteřiny zamyšlení, dá vám to zvláštní pocit moci. Je příjemné užívat si moc vašich peněz, když víte, že rychle „dorostou zpátky“.

Moje chování vůbec není neobvyklé. Vypadá to spíš, že to děláme všichni. Dokonce mi připadá, že jsem se prostě jen vrátil k normální spotřebitelské mentalitě, poté, co jsem se jí na chvíli vzdálil.

Jedno z největších překvapení na mých cestách bylo, že za měsíc putování po cizích zemích (včetně zemí dražších než Kanada) jsem utratil méně než jako obyčejný pracující doma. Měl jsem mnohem víc volného času, navštěvoval jsem některá z nejkrásnějších míst na světě, potkával jsem spousty nových lidí, žil jsem v klidu a míru, zkrátka užíval jsem si nezapomenutelné zážitky, a nějakým zázrakem mě to všechno stálo méně než skromný život pracujícího na plný úvazek v jednom z nejméně drahých kanadských měst.

Zdá se, že na cestách jsem za každý svůj dolar dostal mnohem více. Proč?

Kultura zbytečností

V západním světě velké společnosti úmyslně nechaly vzniknout a podporují životní styl založený na zbytečném utrácení. Firmy ve všech odvětvích mají velký zájem na tom, aby průměrný člověk radostně vydával peníze za hlouposti. Podněcují nás k nevědomému a nepotřebnému nakupování, kdykoli jen mohou.

V dokumentu The Corporation (Korporace) popisuje marketingová psycholožka jednu z metod, jež používá ke zvýšení prodeje. Její zaměstnanci provedli výzkum o tom, jaký vliv má škemrání dětí na pravděpodobnost, že jim rodiče koupí určitou hračku. Zjistili, že ke 20 % až 40 % koupí by vůbec nedošlo, kdyby děti na rodiče nedotíraly. Stejně tak by se neuskutečnila jedna ze čtyř návštěv v zábavních parcích. Na základě těchto studií zaměřila firma marketing produktů přímo na děti a vedla je k tomu, aby tlačily na své rodiče.

Jen tato jediná marketingová kampaň představuje milióny dolarů, které byly utraceny na základě zcela uměle vytvořené poptávky.

Můžete zmanipulovat spotřebitele, aby chtěli vaše produkty a tím pádem si je koupili. Je to hra. – Lucy Hughes, spoluautorka studie “The Nag Factor” (Faktor otravování rodičů)

Toto je jen jeden malý příklad něčeho, co se ve skutečnosti už děje velice dlouho. Velké společnosti nevydělaly své milióny propagováním skutečných kvalit svých produktů. Zbohatly na vytvoření kultury stovek miliónů lidí, kteří kupují více, než potřebují, a pokouší se pomocí peněz zbavit pocitu nespokojenosti.

Kupujeme si věci, abychom si udělali radost, abychom udrželi krok s ostatními, abychom si splnili dětské sny o tom, jaké bude být dospělý, abychom předvedli světu, jak si stojíme, a ze spousty dalších psychologických důvodů, které mají velmi málo společného se skutečnou užitečností výrobku. Kolik se ve vašem sklepě nebo garáži povaluje věcí, které už jste více než rok nepoužili?

Skutečný důvod, proč pracujeme čtyřicet hodin týdně

Hlavním nástrojem, který slouží korporacím k udržení tohoto typu kultury, je 40hodinový pracovní týden jako normální životní styl. Za těchto pracovních podmínek si lidé musí budovat vlastní život po večerech a o víkendech. Taková situace přirozeně zvyšuje náš sklon utrácet hodně peněz za zábavu a požitky, protože náš volný čas je tak vzácný.

Jsem zpět v práci teprve několik dní, a už si všímám, že z mého života rychle mizí zdravé aktivity: procházky, cvičení, čtení, meditace a psaní.

Všechny tyto činnosti mají něco podezřele společného: stojí málo peněz, nebo vůbec žádné, vyžadují však čas.

Najednou mám o hodně více peněz a o hodně méně času, což znamená, že mám podstatně více společného s typickým pracujícím Severoameričanem, než jsem měl před několika měsíci. Když jsem byl na cestách, ani chvíli bych neváhal strávit celý den putováním po národním parku nebo si několik hodin číst na pláži. Teď se zdá, že takové věci nepřichází v úvahu. Pokud bych něco z toho udělal, zabralo by mi to většinu z jednoho z mých vzácných víkendových dní!

To poslední,  co se mi chce dělat, když přijdu z práce, je tělesné cvičení. A je to také to poslední, do čeho se mi chce po večeři, před spaním nebo po probuzení. A to už je všechen čas, který v pracovní dny mám.

Zdá se, že tento problém má jednoduché řešení: pracovat méně a mít víc volného času. Už jsem si vyzkoušel, že můžu žít naplňujícím životem s menším příjmem, než jaký mám teď. To je však v mém oboru, a většině ostatních, bohužel téměř nemožné. Buď pracujete 40 a více hodin, nebo nepracujete vůbec. Moji zákazníci a dodavatelé jsou tak pevně zakotveni v kultuře standardního pracovního dne, že je prakticky nelze žádat, aby po mně nic nechtěli po jedné odpoledne, i kdybych k tomu dokázal přesvědčit svého zaměstnavatele.

Osmihodinový pracovní den vznikl během průmyslové revoluce v Británii, v 19. století. Přinesl úlevu dělníkům v továrnách, kteří byli předtím vykořisťováni čtrnácti- nebo šestnáctihodinovými pracovními dny.

Jak se rozvíjely technologie a pracovní postupy, všechny obory začaly být schopny produkovat mnohem více v mnohem kratším čase. Zdálo by se, že by takový vývoj měl vést ke zkrácení pracovní doby.

Ale osmihodinová pracovní doba je pro velké korporace příliš výhodná, než aby se dala zrušit. Ne kvůli množství práce, kterou lidé za těch osm hodin vykonají (průměrný člověk pracující v kanceláři ve skutečnosti udělá za 8 hodin méně než 3 hodiny práce), ale protože vytváří masu lidí toužících nakupovat. Když udržujete stav, kdy je volný čas vzácný, lidé si zaplatí mnohem více za pohodlí, uspokojení, za jakoukoli úlevu, která se dá koupit za peníze. Budou se dál dívat na televizi, sledovat reklamy. Jejich ambice mimo práci budou minimální.

Byli jsme vlákáni do životního stylu, který byl navržen tak, aby nás udržoval unavené, hladové po požitcích, ochotné draze platit za drobné úspory času a za zábavu, a především tak nějak nespokojené s naším životem, takže pořád dál chceme další věci, které nemáme. Nakupujeme tolik, protože se pořád zdá, že nám něco chybí.

Západní ekonomiky, obzvláště hospodářství Spojených států, jsou systematicky budovány vysoce vykalkulovaným způsobem, na základě drobných uspokojení, závislostí a zbytečného utrácení. Utrácíme, abychom si udělali radost, abychom slavili, abychom potlačili problémy, prokázali svůj společenský status nebo zahnali nudu.

Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby celá Amerika najednou přestala kupovat tolik zbytečných nesmyslů, které náš život nijak nezlepšují?

Ekonomika by se zhroutila a už nikdy by se nevzpamatovala.

Všechny dobře známé problémy Ameriky, jako je obezita, deprese, znečištění životního prostředí a korupce, jsou důsledky udržování ekonomiky o objemu biliónů dolarů. Aby byla ekonomika “zdravá”, musí Amerika zůstat nezdravá. Zdraví lidé nemají pocit, že potřebují o moc víc, než co už mají. To znamená, že si nekupují spousty hloupostí, nevyhledávají tolik pasivní zábavy a nebaví je sledovat moře reklam.

Kultura osmihodinového pracovního dne je nejsilnějším prostředkem, jak udržovat lidi ve stavu nespokojenosti, kdy jedinou odpovědí na každý problém je něco si koupit.

Možná jste slyšeli o Parkinsonově zákoně. Často se užívá, když hovoříme o nakládání s časem: čím více času jste na něco dostali, tím déle vám to potrvá. Je fascinující, kolik toho dokážete udělat za dvacet minut, když nemáte ani o minutu více. Ale jestliže máte k dispozici celé odpoledne, pravděpodobně vám to potrvá mnohem déle.

Většina z nás zachází s penězi stejně. Čím více vyděláváme, tím více utrácíme. Není to tak, že bychom najednou potřebovali více věcí, protože vyděláváme více peněz. Nakupujeme prostě jen proto, že můžeme. Ve skutečnosti je docela obtížné nezvýšit svou životní úroveň (nebo alespoň rychlost utrácení peněz) pokaždé, když dostaneme přidáno.

Nemyslím si, že je nutné opustit celý ten ohavný systém a odejít do lesů, předstírat, že jsme hluchoněmí, jak si často představoval Holden Caulfield. Ale rozhodně by nám mohlo prospět, kdybychom pochopili, co od nás velké korporace doopravdy chtějí. Už desetiletí pracují na vytváření miliónů dokonalých konzumentů. Podařilo se jim to. Pokud nejste opravdu výjimečný člověk, váš životní styl už nalajnovali jiní.

Dokonalý zákazník je nespokojený, ale doufá. Nemá zájem o skutečný rozvoj sebe sama, je silně závislý na televizi, pracuje na plný úvazek, má slušný příjem, ve svém volném čase si dopřává spoustu požitků a tak nějak vyžije.

Jste to vy?

Ještě před dvěma týdny bych řekl: ne, to v žádném případě nejsem já. Ale jestli všechny moje předchozí týdny, kdy jsem pracoval, byly stejné jako tenhle poslední, dost možná jsem si jen něco namlouval.


Stál tento překlad za přečtení?

Dejte o něm vědět i lidem kolem sebe, které by mohl zajímat. Ohlasy čtenářů jsou tou nejlepší reklamou - jinou ani nemáme.

Jelikož Vaše reakce jsou pro nás hlavní odměnou a motivací, budeme rádi, když nám své ohlasy budete psát - ať už do komentářů pod stránkou nebo třeba na mail.

Na stránce archetypal.cz najdete ještě další, přinejmenším stejně zajímavé překlady.

Také nás můžete sledovat na sociálních sítích:
facebook.com/archetypal.cz
twitter.com/archetypal_cz
plus.google.com/+ArchetypalCz

  • Karolina šerá

    Sexy

  • Pingback: Koncept 25. hodiny – Myslenie prvej ligy()

  • Pingback: 4 kroky, jak získat každý den o hodinu více?()

  • Pingback: 4 kroky jak získat každý den o hodinu více?()

  • Jana

    Ahoj, zajímavé, ale například nesouhlasím s tím, že utrácím po večerech a tak .. Nevydělávám si totiž tolik, aby utrácet za zábavu a navíc .. vstávám něco po 4-é ráno, takže chodím spát okolo 8-é večer a to se žádná zábava pořádně ještě ani nerozjela.
    Při práci na nočních směnách o nějaké zábavě nemůže být vůbec ani řeč, takže nějaký volný čas mám leda o sobotách a to jsem ráda, že jsem doma.

  • Gazz

    v tomhle pripade fraze, kazdy sveho stesti strujcem, vubec neplati a postrada smysl.. jelikoz jsme v tomto svete vychovavani od malicka… vidime to vsechno na nasich rodicich a to same se prenasi na nas… i kdyz myslim, ze mam dostatecne silne mentalni uvedomeni a ze se nenecham tak lehce necim ovlivnit, jsem ovlivnen stejne jako ostatni, jelikoz me ovlivnila spolecnost.. dulezite ale je to, ze jsem si toho vedom a muzu s tim neco delat…
    osobne rozhodne nechci pracovat 8 hodin denne v nejake fabrice a vydelavat reditelovi na nove auto ;-)

  • Daniel Zetik

    Takze za to, ze utracime za blbosti, muzou korporace? Aneb o tom, jak hodit vlastni neschopnost narabat s penezi na nekoho tretiho ;) Clanek pobavil…nic vic.

  • Jiřík Stejskalů

    vaše životní filozofie a to jak chápete svět by mělo být tvořeno souhrnem více informačních zdrojů a emperických zkušeností.:Djakýkoli zdroj informací musí být podroben důkladnému rozboru než uznáme jeho platnost:D nikdy nikomu nevěř :D

  • Pingback: Váš životní styl už nalajnovali jiní « Martin Bělehrádek()

  • Pingback: Váš životný štýl už nalajnovali iní()

  • Luky

    Cau, jeste jsem to cely nedocetl, ale ihned reaguju na tvoji vetu: “Buď pracujete 40 a více hodin, nebo nepracujete vůbec.” Sorry, ale to neni pravda. Taky cestuju a diky tomu vidim, jak to delaji jini lide: tj. jak nebyt otrokem tohohle systemu (wage slave). Cest je mnoho, pro me osobne se nejvic jevi 6 mesicu pracovat a 6 mit prazdniny. Neni to utopie, prave tohle ted mam a je to o moc bajecnejsi nez 40h/tejden 365 dni v roce… Navic pri tom cestuju a ziju si tak svuj sen. Muze to delat kazdej… detaliy nejsou podstatny ale jde o to, ze makas v bohaty zemi a uzivas si v ty chudy. Easy… Ja pracuju na Novym Zelandu (a ano, zaridil jsem si to tak, ze muzu pracovat kazdy rok) no a prazdniny pak nasledujou v zemich jako Indie, Asie, ale i Evropa, Jzni Amerika… Takze souhlasim s tebou, ze system klasickyho chozeni do prace je otrocina ktera v nas podporuje zvysenou chut utracet (protoze nejsme zkratka tak happy a tim si to nahrazujem), ale je z toho cesta ven. Co jsem slysel lidi vypravet, tak dokonce spousty cest. Kazdy sveho stesti strujcem. Jedno vim jiste: do toho systemu uz se zpatky nevratim. To neni zivot, to je prezivani a cekani na bublinu, ktera jednoho dne praskne…

  • Pingback: Generace 21 – Štěstí, čas, smysl. Co dalšího hledá ztracená generace 21. století?()

  • Filckurád Zbrožek

    Hezky receno kamo!
    Jediny co nechapu, je, proc kdyz si tohle uvedomujes a cejtis to tak, proc pro to neco neudelas? Vrat se k tomu co te bavi a naplnuje!
    Open your eyes, its time to wake up!

  • MayBPhoenix

    Článků na toto téma jsem četla už kvanta, ale zatím jedině v AJ, takže mě těší, že se o tom poslední dobou nějak víc mluví v ČJ (i když jde převážně o zahraniční, přeložené články, aspoň jsme si toho už všimli, to je pokrok). Osobně si tohle všechno uvědomuju čím dál tím víc už pár let a hledám cestu ven. Protože to všechno zní hrozně beznadějně. Korporace něco nalajnovaly, svět nějak funguje a my jsme v čudu, protože s tím nemůžeme nic dělat, že? Naštěstí můžeme. Není to sranda, vyžaduje to skutečně jiné myšlení, out of the box, jak se říká, změnu návyků atd. atd. Vyžaduje to jít skutečně do sebe a rozmyslet si, jaké jsou naše priority. Kariéra v dobře placené, ale vcelku čas zabijácké práci? Velký dům, protože prostě chci mít velkej barák na odiv? Nebo hledáme v životě něco docela jiného, co nás před spaním naplňuje zvláštním chvěním, ale máváme nad tím rukou jako že toho nemůžeme dosáhnout, protože “to je přece věc snová, nereálná” a “skutečný” život je o něčem jiném?

    Myslím, že kdykoli někdo takhle zaplaší svoje sny, umře v něm kousek skutečnosti, autentičnosti, kousek možností, jak by to mohlo být. A ono by klidně mohlo, svět je dnes prakticky otevřený, všechno je možné, ale člověk tomu musí jít naproti.

    V tom vymanění se z “běžného” uvažování mi pomohlo, když jsem se naučila meditovat a začala sledovat světové blogery-minimalisty (třeba Lea Babautu, Joshuu Beckera, Everetta Boguea a další). O minimalismus se zajímám už několik let a totálně mi to změnilo život. Už si nekupuju blbosti jen proto, že mám ty peníze – a když to udělám, tak zcela vědomě, po zralém zvážení, kdy si uvědomuju, že ta blbina je prchavá, ale rozhodnu se, že mi to za to stojí, a pak toho nikdy nelituju. Nikdy si nekupuju věci, z nichž se pak stávají nepotřebné krámy, co jen zaplňují mou domácnost. Snažím se zminimalizovat svůj majetek a nemít nic, co bych nepotřebovala nebo co by mě svazovalo. Pomohlo mi to naučit se říkat ne věcem, které ve svém životě nechci, nebo lidem – duševním upírům. Ve svém životě mám jenom věci (nebo převážně, ať nežeru, jsem pořád na cestě), které opravdu miluju a chci. A poprvé jsem opravdu šťastná.

    Důležité je nikdy nepřestat hledat cesty ven z toho bludného kruhu konzumu a práce od nevidim do nevidim. Hledat alternativy, které nám poskytnou dostatek příjmů na všechno, co skutečně potřebujeme, a zároveň nám umožní žít svůj život a ne jen žít pro nenáviděnou či únavnou práci. Jde o to, uvědomit si, že ty možnosti jsou. V ČR je to s nimi asi o kapku horší, než ve světě, ale to je všechno velké ZATÍM. Svět se mění. I k nám to dojde. A nebo to chce prostě sbalit kufry a jet tomu naproti.

    Já momentálně žiju v Anglii jako au-pair a housekeeper a spořím na pořádnou dovolenou na Kanárech, protože si jí za ty roky otročiny po různejch pošahanejch pracích ve všech možnejch pakárnách zasloužím. A pak? Kdoví, kam dál, ale v ČR smrdět nebudu. Už vím, že to jde i jinak.

  • l_kubo

    … naozaj sa nechcem nikoho dotknúť ale je tu ešte jeden veľmi dobre popísaný psychický mechanizmus – vytesňovanie. Pociťujeme ako diskomfort – keď sa svet nezhoduje s našou zvnútornelou predstavou o ňom – tak ho začneme popierať, aby sme nemuseli revidovať svoje predstavy, nota bene o našom postavení v realite, ktorá nám nevyhovuje.
    Ono – “ktosi/čosi tam hore” vskutku nie je ani tak nejaká kafkovská mystika, ale skôr vágny popis vertikálnej hierarchie v dnešnej komplexnej spoločnosti a nesúmeriteľnosti v distribúcii bohatstva v nej – práve smerom v vrcholu “pyramídy” (áno, naozaj to pripomína tzv. Ponziho schému, širšie známu ako “letadlo”).

    Ak sa niekomu žiada vedecky relevantného výkladu, hádam postačí prof. Jan Keller – napr. jeho prednáška ku knihe Tri sociálne svety 1-4 je k dispozícii na YouTube – aby to mal tak rečeno z prvej ruky.

    Ani ja samozrejme recept na “vy”riešenie nepoznám, ale s výrokmi: sme tom všetci “akosi rovnako”, sa dokážem stotožniť lepšie, ako s jeho spochybňovaním alebo rovno popieraním. V celom diskusnom vlákne sa také hojne vyskytujú, a je zaujímavé všimať si koľko vypovedajú o subliminálnych (!) postojoch z ktorých zrejme vzišli

    • l_kubo

      P.S. … aby som neuvádzal prípadného čitateľa a tým skôr oponenta do zmätku, preto niektoré pasáže radšej preformulujem:

      …svoje názory naň, nota bene predstavy o našom postavení v
      realite, ktorá nám nevyhovuje.
      Ono, “ktosi/čosi tam hore” vskutku…
      … Ani ja samozrejme recept na “vy”riešenie problému – vynucovaného konzumerizmu – nepoznám, ale s priznaním nespokojnosti či jeho odmietaním (je to pre diskusiu svojou otvorenosťou použiteľnejšie a tiež to naznačuje odhodlanie, začať u seba samého) sa dokážem stotožniť lepšie, ako s jeho bagatelizáciou či frontálnym odmietaním. V celom diskusnom vlákne sa také
      hojne vyskytujú, a je zaujímavé všímať si koľko naznačujú o
      subliminálnych (!!) postojoch, z ktorých zrejme vzišli.
      …a doplním:

      Na “strane dopytu” ide o efemérne uspokojenie z nadobúdania neustále nových vecí, ktoré nás ale – ako tantalovské muky – necháva iba neustále hladných a nakoniec tú príslovečnú ruku čertovi podáme. Práve kvôli nemu sa z nás stávajú “skrečky točiace klietkou” a preto mnohí z nás tak urputne obhajujú “hru s nulovým súčtom”, veriac, ktovie prečo, že loyalita a viera v neoliberálnu dogmu ich, ako zázračný plášť, ochráni – i keď víťazom sa môže nakoniec stať iba jeden hráč. A práve preto chcú iní zasa vystúpiť.
      Je vhodné si uvedomiť, že nesloboda spočíva práve v tom, že ku
      konzumerizmu dnes nemáme v spoločnosti žiadnu “dostupnú” alternatívu – ak dovolíme aby nás tieto spory polarizovali – stávame sa tak (divide et impere) ešte ovládateľnejšími. Medzi
      oponujúcimi tábormi panuje nevraživosť, ktorá neprospieva diskusii a
      teda ani hľadaniu alternatív (som ostatne presvedčený, že jediná “univerzálna” nejestvuje – to by bola len jedna totalita za inú). Skrátka: “jedeme v tom všichni”, to je ten problém a podľa toho by sme sa mali správať.

  • MIchael Rada

    Skvělý článek. snažím se nebýt závislý na tomhle systému uz nějaký čas. A myslím, že stačí na nějaký čas vycestovat a poté se vrátit. člověk pak vidí ty malicherné problémy, kterými nás krmí a udržují naši pozornost. :-)) Díky za článek, je dobré vědět, že nad tím uvažuje více lidí.

  • Pingback: “Pravda je někdy nepravděpodobná” aneb o mém vnímání, životní cestě a změně, která není změnou! | Veronika Kutalkova()

  • Adam

    připomíná mi to depku po lyžáku.. člověk se vrátí nabitej a v pondělí ve škole má pocit, že mu někdo křivdí.. Nejdřív jsem měldojem, že je to docela dobrej článek, ale ke konci jsem viděl toho kluka jak vystupuje z autobusu a má na tváři slzu.

  • Pingback: Sayonara.cz » Archiv » Minimalismus – nový životní styl, nebo nutnost dnešní doby()

  • David A.

    Hmm, autor si trochu plete zákon nabídky tažený poptávkou… Vidím to třeba ve sportu. Znám hromadu lidí, kteří po práci jdou a zaplatí peprného trenéra, aby jim dělal společnost a věnoval se jen jim při vedeném tréninku. A to že nedokáže přijít z práce a něco dělat je trochu jeho lenost. Ano 8 hodin je již standard, ale nikdo ho přeci nenutí, aby si kupoval blbosti!
    Káva se dá i z termohrnu pít v parku, stejně dobře jako na zahrádce.
    Pro mě život vydělávajícího znamená, že můžu na cokoliv kývnout, aniž bych se ohlížel na peněžní stránku věci. Ale nikdo neříkám, že na to kývnout musím!
    Jak už tady bylo řečeno: Každý svého štěstí “strojvůdce”!

    • Hanina

      a víte, co je úplně nejlepší? Jak se v to v té společnosti mele. Všude knihy, semináře o tom, jak vyzrát nad prokrastinací, a na druhou stranu hysterie z toho, že díky tomu, že chodíme do práce, nemáme na nic čas. Na co nemáme čas? Prokrastinovat nebo-li česky flákat se?

  • Pingback: David.D.Cain Váš životní styl už nalajnovali jiní | Tomáš Multana()

  • Hanina

    Je dobré se někdy takto zamyslet .. nicméně nejde o nic více než o praktické zamyšlení nad mikroekonomickou teorií reálné mzdy… co na to říct? Po šichtě nám stále zůstává dost času na to se jít projít, číst si nebo prokrastinovat na fb:o) každému co jeho jest. Budeme-li mít více volného času, opravdu jej více vyplníme cvičením a meditací? Opravdu??? Odpověď – jak kdo, jako ve všem.

  • jara

    např. ega

    • Karolína

      To bych neřekla, jako otrok nemám stejně žádné….

  • Pavel

    Ano, více sobectví, individualismu, parazitování na systému, jho rozvracení. To je přesně to co dnešní společnost potřebuje. Gratulujeme! Můžete být na sebe náležitě pyšný :-)

  • Hanja

    To Vam moc fandim Patriku, jen me zajima, jak resite prani deti dane peer pressure? To je totiz vec, kdy ja se vzdycky ocitnu v koncich. Svoje deti jeste nemam, ale pozoruji to u kamaradu a rikam si, jak vysvetlim detem, ze mit co pul roku novy mobil neni tak cool, jak to vypada…
    Mate s tim nejake zkusenosti?

  • Tomáš Havel

    Take nemam tv a uplne vas chapu …okoli…rodina atd :)
    Proc se nechaji lide ovlivnit? Je to proste, je medialni masazi a to prakticky od malicka. Musite prijmout fakt, ze existuji lide, kteri ziji podle motta: … rikali to v televizi….tak je to pravda. Kdyz si to spojite s vyrokem, ze 100x opakovana lez se stane pravdou…

    :) Je to smutne, ale je to tak. Reklama je povýsena na umeni prodat neprodejne. Uz bylo dost sloganu, radeji bezme zit… :D

  • Tomáš Havel

    …to je jako sebrat kurakovi cigaro… Vzdej se ho a objevis, kolik casu a novych moznostři mas, kdyz se umis podivat na svet trochu pozitivneji! Ano, pracuju, mam mikrovlnku i pracku – taky nemame tv a musite uznat, ze prumerna ceska domacnost by denne usetrila 3 hod casu, ktere travi pred bednou/ s bednou/ u bedny…Nenakupujem jen na farmarskych trzích a vse bio, ale na dovolene si chci uzit svuj volny cas a tak jen netravim nekde v Bibione s partou dalsiho milionu cechu u zavarenyho gulaše, nebo v Egyptě , v zapykanym resortu – kde když uz se joooo moc nudim pripalovanim, tak si odskocim na urcene misto, kde me jiste pobavi animatori!!! Cestuji hodne a rad vlastne jiz skoro 3 roky ziju mimo CR a neustale slysim fnukani a nebo nekdy i obdiv…ale kazdy muze udelat ten krok a hnout se pohodlnyho hnizdecka.
    Nemate-li zajem opusti sve pohodlicko…to je pak uz jen vas boj, autor jen nabidl jeho pohled na vec a musime uznat, ze neco na tom je

    • Karolína

      Asi tak..

  • Pavelo

    Nikdy na svete sa človek nemal tak dobre, ako sa má dnes – vieme vyrezávať zhubné časti tela, vymienať orgány ako na bežiacom páse, na druhý koniec zemegule sa dá dostať za pol dňa, bežný automobil nie je len výsada FatCatov z Wall Streetu, môžeme cestovať kam chceme, podnikať s čímkoľvek alebo jednoducho len doma sedieť na zadku a žiť z podpory.

    Existuje kopec ľudí podnikateľov/živnostníkov, ktorí si dokážu život zariadiť len tak, že pracujú kedy chcú a sú pánmi svojho času – ide len o to chcieť, skúšať a spraviť to.

    Autor si za to môže sám, že si ako robotu vybral nejakú králikáren, kde sa celý deň tlačí s inými ľudmi a robí na niekoho iného a nie sám na seba.

    Dnešná doba je jednoducho zložítá – ale nie zložítá v zmysle ak nezabiješ mamuta, tak neprežijes zimu – je zložíta v zmysle, že človek si musí sám vedieť zariadiť život, inak mu ho zariadi niekto iný (zamestnávateľ, veľké korporácie. marketing…) a potom akurát mu ostáva internet na vyplakanie sa a sťažovanie sa, že aký je dnešný svet hrozný.

  • m4

    zamyslel se nekdo z diskutujicich, ze to proste pri nynejsi prezamestnanosti jedina moznost, jak udrzet tolik lidi zamestananych? Vyrobou a sluzbama v zajmu zbytecnosti, drahych kavicek atd… Jak by se vam libilo, kdyby pracovalo 20% nyni zamestnanych lidi(zbytek v lese a na cundru)? Zatim to jakztakz funguje, lidi ale pribyva. IMHO se to stejnak neda udrzet a budeme se divit….

  • veto

    mozno som uz nacisto blby ale nerozumiem clanku. Pripada mi ako keby sa niekto chcel nasilo pozriet na zivot alternativne a vymysla konspiracne teorie.
    Zle korporacie a zly konzumny zivot”to vzdy zaberie.
    Ale aky zivot by bol ok? Pracovat 3hod denne a mat vela Casu? Nevyprodukovat ziadnu hodnotu? Ludia sa naozaj skladaju iba z nadpriemerne inteligentnych, ktori sa zamyslaju nad spravnostou ich utraty volneho casu?
    Pracovna sila su naozaj len uradnici a tak by 3hod prac. doba sa nijako neodrazila na ekonomike a na prac miestach?
    Naozaj su tu korporacie ktore vlastne toto vsetko vynysleli, urcili za bude 8hod prac doba aby vam nechali cas na utracanie? 4ovno poviem ze keby som bol korporacia, a mal tu moc vymysliet a aplikovat, tak by som urobil system ako pred priemyselnou revoluciou spomenutou v clanku.
    Ano, mozno sa nejakemu subjektu nepaci konzumny zivot, kde su peniaze na prvom mieste a z toho vyplivajuce negativa, ale podstatna je moznost volby. A to je pravo kazdeho jedneho aby si zvolil, ci bude svoj volny cas travit v obchode, sportovanim, spankom, modlenim, ci hladanim dusevnej rovnovahy.

    Ak bol ucel clanku prebudit jednotlivcov z konzumneho zivota, tak pls bez tych konspiracii.

  • Bretislav Stejskal

    Myslim si ze pravda je nekde uprostred. Nejde sice o konspiraci ale o system ekonomie a soutezivost nam lidem vrozenou. Kazdy chce byt sef aniz by mel v sobe ty zakladni vysoke hodnoty. Spousta lidi ve svych oborech jsou dost kompetentni na to aby byli sefove ale jen malo z nich ma ty prave lidske hodnoty na to aby byl dobrym sefem. Bohuzel ty co ty hodnoty maji ke koritu nikdy nepusti protoze by narusili onen system. Sef ktery ma chapani pro lidske hodnoty a touhy. ktery by rad pridaval a reorganizoval masinerii zisku milionu vice k obrazu zamestnancu, je vzdy dle vedeni mekky a neekonomicky. Protoze spolecnosti preci potrbuji hromadit na uctech miliardy. Verim v jednu vec. Velice jednoduse se daji vytvorit pracovni mista neustalou reinvestici onech naskladanych miliard. Vsichni na tehle planete mohou zit spokojene, pracovat mene, dostavat mnohem vice a prozit zivot plnohodnotne. Jde jiz davno plnit auta jinym palivem nez ropnym. Nemleo by se absolutne vubec platit za skoly a vodu. Platime za neco co nam pada z nebe a nekdo na tom vydelava miliardy. Nejde o konspiraci. Jde jen o hnis v nasich dusich. O zlo nam vrozene. Jsem v celku nejhorsi bytosti na tehle planete. Vsechno cemu rikame klady jsou vetsinou podmineny nejakym zakonem ktery se jen bojime porusit, at uz legislativni ci moralni. A zapory jdou vydet vzdy anebyt strachu z nasledku poruseni zakona ci onoho systemu, byli by sme mnohem horsi. Nesmeli by byt odlisne domy, auta, televize, cokoliv co zavidime jeden druhemu a co touzime mit a coz uz davno ma nekdo vedle nas. Musela by ve svete existovat moralni uniformnost aby byl svet hezky a my vsichni dokazali zit a brat jen to co potrtebujeme. Nikdo nemusi mit dvacet domu ci 40 aut. Nebo jachtu ve ktere ma zachodovou misu ze 24kt zlata jako Adnan Kashogi. Nekdo sere do cisteho zlata a nekdo i s 8 hodinovou praci ma co delat uzivit rodinu. Tihle lide se musi nejdrive dostat k moralnim vysinam a by ti ostatni nasledovali. Nez tihle lide prestanou mit touhu po moci a penezich, nebo spise az pochopi krasu jejich moci a ne zapor, tak svet nebude ani o pid horsi. Posledni recese take nastala jen diky lidske hamiznosti. Nekdo se napakoval, jiny za uplatek odpustil a platime to zase my mali obcane. Neni to konspirace, A pokud by to byla, snad jen konspirace poceti cloveka.

  • D.

    Je to určitě zajímavý článek, jen bych v chování člověka a společnosti nehledal nějaké velké konspirační teorie. Osobně si myslím, že je to daleko jednodušší. Touha hromadit věci je u mužů dána jejich snahou ukázat, že jsou ti nejschopnější a jejich geny nejlepší a tudíž oni jsou ti nejlepší pro rozmnožování (vzájemně se pobít už nemůžeme, protože na to jsou tu zákony a
    řád, tak jak jinak se ukázat…) a ženám dává hromadění věcí pocit jistoty a bezpečí, který nutně vyhledávají, protože chtějí zabezpečit potomstvo. Funguje
    to úplně stejně jako v přírodě, podívejte se na některé ptáky, kteří vyhledávají mezi lidskými odpadky různé zbytky, kterými si zdobí hnízda, aby se ukázali před jinými samci a přilákali samici…. Člověk má však větší možnosti, navíc i díky televizi a internetu vidí, že vždycky je někdo kolem lepší, než je on sám, a tak ho to pudí vylepšovat a vylepšovat to své hnízdo…

    95 % populace problémy, o kterých se píše v článku a v diskuzi vůbec neřeší a instinktivně dělají to, co po nich chce příroda, a nejsou spokojeni, protože se snaží dosáhnout nedosažitelného – být ve svém teritoriu (a tím už je dnes, díky televizi a internetu, celá planeta) ten nejlepší…

    —-

    Princip společnosti a jejího vlivu na chování jedinců, myslím, také ve své podstatě není složitý. Společnost se dělí na vládce a ovládané, protože vychází z tlupy. Společnost vznikla jen díky tomu, že se ukázalo být daleko bezpečnější a efektivnější žít v tlupě. A té tlupě někdo vládne (s výhodami a pouze pár jedinců) a holt se pro ni i někdo obětuje (bez výhod a většina), aby tlupa mohla fungovat, musí mít totiž nějakou hierarchii a řád a čím větší individuální volnost chcete dát členům tlupy, tím složitější řád musíte vytvořit, aby se tlupa nerozpadla, a stále tam musí být ten pocit naděje, že se jednou ten bezvýznamný dostane mezi ty významné… to udržuje tlupu/společnost v chodu a je to i velice efektivní.

    A to, že dneska někdo může žít v lese alternativním životem nebo cestovat je dáno jedině tím, že společnost má natolik propracovaný řád (záměrně nemluvím jenom o zákonech), že se nemusíte bát, že vás třeba po cestě nebo
    v tom lese někdo např. sežere…. Pro většinu lidí to však znamená vzdát se prázdně naděje, že budou jednou vládnout anebo toho, že se rozmnoží a to je natolik proti přírodě, že to málokdo udělá. Alternativní život tedy nemůže lidskou společnost ohrozit (většina lidí se života mimo společnost strašlivě bojí), a proto ho společnost toleruje. Kdyby ji skutečně ohrožoval a hrozilo by, že se
    časem díky tomu rozpadne, nikdy by ho nepovolila, bylo by to totiž proti přírodě.

    A co se týče cestování, mám s tím trochu zkušenosti… Jestliže někdo píše o tom, jak si idylicky vyměňuje úsměvy s asijskými domorodci na tržišti, měl by si uvědomit, že ti lidé zde pracují třeba právě proto, aby si vydělali peníze a nakoupili si ty zbytečnosti, které vidí u toho bílého turisty. I oni jsou tedy podřízeni snaze dosáhnout ve společnosti lepšího postavení snaží se dosáhnout společnosti, ze které batůžkář utíká. Vytáhněte před domorodcem fotoaparát nebo mobil a bude ho chtít taky, ukažte mu, že ve městě ho vyléčí z lepry a jeho děti neumřou před dosažením jednoho roku (tím vším získá lepší postavení) a bude tam chtít žít taky. Nakonec sice v lepším případě skončí někde za pásem a bude dřít 12 – 16 hodin, ale zpátky do ticha pralesa se už nevrátí, protože bude žít třeba i v marné vidině toho, že dosáhne vyšší životní úrovně, než odkud přišel.

    Cestování s batůžkem je krásné a člověku dá hodně, ale je to cestování částečně vykoupené prací a obětováním se těch ostatních. Ono se dá na cestě skutečně žít za velice málo, ale časem člověk ať chce nebo ne bude
    muset společnost využít. Dostane se např. do zdravotních problémů, a pak se mu nebude chtít zemřít na nějakou banalitu někde opuštěně v lese, ale využije
    pojištění, nebo koupí levné léky. Ale to, že je to levné, a že něco jako pojištění vůbec existuje, znamená, že musí existovat společnost s řádem, a že se proto někdo musel obětovat a to většinou tak, že pracoval a vymýšlel, aby získal větší uznání, postavení, víc věcí.

    Alternativní život je podobně, jako život boháčů, možný jen pro pár vyvolených, zbytek lidí se pak pro ně obětuje tím, že pracuje a umírá pro společnost.

    Myslím si tedy, že se nelze zcela vyhnout ovlivňování a tlaku okolní společnosti, a že se člověk do jisté míry vždycky musí přizpůsobit. Jde jenom o to, uvědomit si a najít tu správnou míru a o hledání té míry je vlastně celý lidský život.

    PS: Nejste-li šťastní při hromadění věcí, zkuste nějakou tu nepotřebnou věc vzít a dát ji někomu, kdo ji upotřebí a udělá mu radost, dělá to divy…

  • Ondra

    Toto je po dlouhé době inteligentně napsaný článek. Asi bych dodal: Lidi, nikdo nás nesleduje-na světě neexistuje dostatečně inteligentní člověk, aby uměl manipulovat s takovým množstvím dat a lidí – musel by mít mozek jako nafukovací balón a k tomu hodně výkonný procesor. Ani větší skupina lidí by to nesvedla. Už jste někdy viděli skupinu lidí čítající více jak 5 lidí, aby jednohlasně vedla nějaký projekt směrem k společnému uspokojení – já ne, to by tu nesměla být lidská rivalita. A mluvit o korporacím – pomyslete si kolik velkých světových společností existuje a kolik tisíc lidí je významně zapřaženo do jejich vedení. Ti rozhodně nic společně nekují, naopak, často si jdou po krku;) Toto vše, co se kolem nás děje je výtvorem přirozeného vývoje lidské společnosti (lidskou tvořivostí, fantazií, využíváním, zneužíváním, dravostí, touhou po moci, chamtivostí, závistí, pokrytectvím, nalháváním atd.) Je to stejný vývoj, který vytvořil pávům nesmyslně velké a barevné energeticky náročné peří jen proto, aby se mohl natřásat a pářit se. Při tom všem ztratil schopnost efektivního letu a rozhodně. Je to jen na primitivní úrovni, ale je to vcelku stejné. Celá příroda je založená na “plýtvání”, které však vede k jedné základní potřebě všech – přežít – přežití druhu. takže pokud to tu někdo řídí, tak je to naše DNA (tzv. sobecký gen:)

  • Hana

    Jo, jo, život nám řídí spotřeba. A všudypřítomná masáž, že na každou bolístku je výrobek, který je možno si koupit. Nejlepší místo pro život je na okraji společnosti. Neupozorňovat na sebe a nebýt moc viděn. Tak si člověk uchová aspoň kousek svobody a vlastního názoru.

  • Fraulein Rache

    Narvané nákupní košíky souvisí s minimalizací nákladů u lidí, kteří nemají čas a peníze jezdit každý den nakoupit trochu jídla domů. Kdyby každý den kupovali „sem tam něco“, tak prodělají kaťata.
    Samozřejmě lidé kupují i spoustu věcí, které nejsou zdravé, nemají moc dobrou výživovou hodnotu, ale to je další věc.

  • Pingback: Co mě v poslední době zaujalo | Roman Hruška()

  • Miguel

    nikdo nas neovlada, kazdy jsme strujcem sveho osudu a kdo chce pracovat at pracuje, kdo chce zit v lese – at zije; nevymlouvejte se na korporace – je to ve vas, jdete za svym cilem nebo stestim, proste zijte -> jste za to zodpovedny jenom vy, nikdo jiny

  • Martin

    centralny umysel korporacii je zisk. zijeme v kapitalizme, ktory je tak ako vsetky izmy zly. a korporacie si uvedomili, ze zisk lahsie dosiahnu kvantitou a psychologiou (predavat vela a presvedcit ludi, ze to chcu, resp. nech sa ludia navzajom presviedcaju, ze to chcu) ako kvalitou (preco stare pracky vydrzali 15 rokov a nove tak 5? lebo pracky co vydrzia 5 rokov mozes za 15 rokov predat tomu istemu cloveku tri a zaplati ti viac ako za jednu kvalitnu)…

  • senegalec

    Osobne si myslím, že manipulácia korporáciami tu je. A nie je to paranoja:

    1) drobná a bežná: tovar dennej spotreby je na konci predajne. Tovar ,ktorý sa málo míňa býva pred pokladňami (tam čakáme na kasu).Aj sladkosti, ktoré drankajú deti býva často pred pokladnicami.Najlacnejší tovar býva v regáloch nízko (treba sa zohnúť) drahší tovar býva vo výške očí (najviditelnejší)

    2) sú aj sofistikovanejšie metódy: ak platíme kartou, zbierajú sa údaje o zložení nákupu, o výške ceny, o mieste predaja do štatistiky ako ovplyvniť konkretného kupujúceho. Napr. moderné televízory s pripojením na internet evidujú čo pozeráte, na akom kanáli to pozeráte a ako často. Údaje sa posielajú cez internet na spracovanie a ovplyvnenie programovej štruktúry.

    3) Nie nadarmo zamestnávajú korporácie tými psychológov a marketingových odborníkov za účelom poznať správanie klientov a kupujúcich a tak ovplyvňovať trh.

    Ide iba o to ako sa brániť proti týmto metódam. Alebo či sa chceme vôbec brániť. Veď nakupovanie je tak staré ako ludstvo samo.

  • Vít Novotný

    Ale ve výsledku je přeci jedno, jestli jde o něco centrálně plánovaného, nebo jestli jde pouze o stav, do kterého jsme jako společnost namátkou doputovali.

  • Iveta

    nemůžu se zbavit dojmu, že autor nastoupil do pracovního provozu, po pár týdnech už mu to leze krkem, a tak se rozhodl trošku si kopnout do (nejen ekonomického, ale i sociologického) modelu nabídky-poptávky. Nepřijde mi to nijak víc hluboké, ačkoli je to dlouze opsané. Je sice free-cool-in nakopat konzumní systém a pracovat 3hodiny denně a zbytek si užívat nenákladného života, ale trochu mi tam chybí ten následek, že kdyby to udělala většina lidí, tak rapidně poklesne poptávka a v mezičase, než se tomu přizpůsobí nabídka, půlka lidí nebude mít co do huby…. (a to je jenom jeden z kvanta důvodů, proč ne)
    Asi je krásná myšlenka, aby si byla celá společnost a každý jedinec v ní rovni a všichni dělali jen to, co chtějí, ale kdyby to tak mohlo fungovat, už by to asi fungovalo ;)

    • V případě nějaké rychlé evoluce by to asi byl problém, to “než se stihne přizpůsobit nabídka”… ale zase trvat na sice jakoby pravdivém, ale v konečném důsledku jednoznačně destruktivním uvažování “nemáme jinou možnost než v tom současném proudu dál pokračovat a usilovat o růst spotřeby za každou cenu” a nechuť z té krabičky zkusit vylézt a aspoň zkoušet se otevřít jiným možnostem … to je významnou příčinou, proč se jak ta jiná poptávka, tak i jiná nabídka posouvá jen relativně pomalu.

      Když bude víc lidí chtít kupovat a používat věci co jsou smysluplné tj. potřebné jak pro jejich zdravý život, tak i ekologické, trvanlivé, šetrné pro lidský život i prostředí kolem nás…,a zároveň tito lidé budou svými peněženkami výrazně výrobcům dávat najevo, že zboží, které tyto kvality postrádá, kupovat nechtějí a nebudou, tak to je velká příležitost pro každého živnostníka a podnikatele, aby svou nabídku přizpůsoboval tomu, co lidi cht

    • Ještě doplním, že mám zcela volnou pracovní dobu, někdy sice pracuji 50 hodin týdně, ale jindy 15 a jindy taky 0, když jsem nemocný nepotřebuji hned chodit pro neschopenku, protože jednoduše zavolám majitelce že budu pár dnů ležet doma a případně udělám to co je urgentní z domu (a ona mi plně důvěřuje) a zbytek holt chvíli počká;

      mám tím pádem dost času na to, abych mohl působit v několika neziskovkách (vč. Archetypalu) a dělat další řadu věcí, za které nikdy nebudu očekávat finanční odměnu, protože je mi jasné, že to hlavní o co tam jde by se pokusem to monetizovat zničilo a pokřivilo.

      Na druhou stranu plně chápu, že jakmile si člověk pořídí děti, životní náklady jdou poněkud vzhůru a potřeba se nějak víc finančně zajistit je taky silnější než u lidí jako jsem zatím já (= svobodného člověka či bezdětného páru) a pak to zejména v dnešní době může být fakt obtížné vymyslet jak si to poskládat práci s vyděláním dost peněz, čas na děti, na ženu, … ale opět, problémem řady lidí je, že hledají práci ve firmě, která bude nějak v souladu s jejich hodnotami, a mají docela problém nějakou takovou najít. Opět – příležitost pro každého kdo může být podnikatelem, aby těchto potenciálně nejvíc motivovaných lidí využil, když jim nabídne něco co těm jejich hodnotám odpovídat bude, najde ty nejloajálnější spolupracovníky, kteří dnes často ještě visí ve velkých korporacích kde mají sice příjmy, ale dlouhodobě se poohlížejí na trhu práce po alternativách, které budou víc odpovídat volání jejich srdce a touhy.

  • Lukáš

    Klasickej argument, narvané obchoďáky. Narvané obchoďáky jsou jedna věc (spousta lidí tam chodí jen strávit volný čas) druhá věc je ta že ne každý kdo je v tom obchoďáku je ta denně a né každý tam jde utratit jmění. Do narvaného obchoďáku se dá jít i v případě, že nejdete utrácet za zbytečnosti a poslední věc , nemyslím si , že by se někdo lidí v těch “narvaných obchoďácích” někdo ptal do jaké příjmové skupiny patří. Také si můžete všimnout narvaných parkovišť před těmi obchoďáky, ale jenom do chvíle, kdy se to parkování zpoplatní, což také popírá premisu, že narvaná parkoviště znamenají narvané obchodní domy.

    • Tomáš Havel

      smutne je, kdyz narvany kosik je schopny clovek vytvorit obden! Dalsi otazka je plytvani. Travit volny cas? To si clovek odpovi celkem sam, ne? :)

  • Lukáš

    Jistě, že jsme byli vlákáni, už od malička nastává reklamní masáž, která vám tvoří osobnostní profil. Nevěřím že existují lidé, kteří se z toho dokáží bez problému vymanit a dokonce si myslím, že je minimum lidí, kteří si to vůbec uvědomují, tudíž nemají ani touhu se z toho kolotoče vymanit. Psát o slabé vůli ve chvíli kdy podlehnete naléhání dítěte pouze dokazuje, že vy žádné dítě zatím nemáte. (Nebo už opravdu hooodně dlouho).
    Takže můj názor, pokud si uděláte čas na přemýšlení, logicky vám musí dojít, že váš život je řízen od narození až do smrti a je minimum šancí jak se z té lainy dostat.

    • MIchael Rada

      přesně tak. Jak jsem psal v předchozím příspěvku. Proti nám stojí nejlepší mrketéři, psychologové a odborníci na reklamu, kteří to do nás uspěšně hustí ještě před narozením. Je opravdu těžké “jak píše Aleš Káňa” jen tak si sednout a rozhlédnout se a uvědomit si.. na to ti ten čas nikdo nedá, úmyslně. Ale pokud k tomu někdotakhle dospěje, je to jen dobře. Ja si to uvědomil cestováním a s par korunami v kapse, co vlastně potřeuji, co je důležité. atd… Je těžké vyměnit ten umělý pocit chudoby za oprávněny pocit bohatství.

    • Martin Jonášek

      Ono nejde jen o reklamní masáž, ale úzce to souvisí také s tím, jak dnes fungují peníze. http://www.paradigma.sk/redakcny_system/clanok.php?id=238

      Další souvislosti také na http://proinvestory.cz/martin-jonasek-nova-ekonomika

  • Libor Vilímek

    Chápu a částečně souhlasím s nosnou myšlenkou, ale zásadně nesouhlasím s tím, že by za to mohla “8mi hodinová pracovní doba”.

    Takhle málo (průměrný) člověk pracoval akorát posledních cca 70 let, posledních pár tisíciletí většina lidí ani nevěděla, co to je “volný čas”, takový pojem prakticky neexistoval. Buď člověk pracoval nebo plnil rodinné povinnosti. A co za to měl? Akorát jídlo a střechu nad hlavou.

    A když se nezadařilo, tak přišel třeba hladomor, mor…

    • O tom, že takhle to docela není, píše Douglas Rushkoff v článcích, které tu taky máme přeložené:
      http.//archetypal.cz/2011/douglass-rushkoff-nechme-ekonomiku-zemrit/
      a
      http://archetypal.cz/2011/douglas-rushkoff-pretvorme-meny-pretvorme-bankovnictvi/

    • Libor Vilímek

      Pravda pravda, to je ekonom a vědec jak hrom, který tomu určitě rozumí : “Douglas Rushkoff (born 18 February 1961) is an American media theorist, writer, columnist, lecturer, graphic novelist, and documentarian. He is best known for his association with the early cyberpunk culture, and his advocacy of open source solutions to social problems.”

    • ok, někoho jiného to třeba zaujme a napřed si něco přečte – mávnout rukou se dá nad kýmkoliv

  • Alica

    Úplne súhlasím. Mám to aj odžité. Pracovala som 40 a viac hodín týždenne s dobrým platom niekoľko rokov. Z poslednej práce som sa rozhodla odísť v skúšobnej dobe. Nemala som čas na nič. Na rodinu, koníčky, relax… Len som pracovala a nežila. Teraz síce prácu nemám a je to ťažké a klamala by som, ak by som povedala, že nie. Žijeme z peňazí, ale presne ako autor článku hovorí,viac sa sústreďujem na to, za čo nemusím platiť a viac si dávam pozor na peniaze. Nemíňam a divím sa, že vôbec z toho mála dokážeme vyžiť. Príroda a prechádzky v nej, cvičenie ráno, či večer doma, písanie, pečenie domáceho chleba…a mnoho iných aktivít. Paradoxne teraz naozaj žijem…

    • shimik

      a suroviny na domaci chleba jsi nejspis koupila za penize, ktery dostavas jako prispevek v nezamestnanosti predpokladam

  • taku

    super úvaha, přemýšlela jsem nad tím samým před 2 lety. To taky bylo naposledy co jsem měla 8 hod pracovni dobu. Zařídit si život tak aby člověk nepracoval 5×8 každý týden jde, pro mě byla větší výzva zařídit si takový život i s díťetem, když jsem přestala mít fin. zodpovědnost jen sama za sebe.

  • contris

    Somarina ktora sa zaklada na niekolkych uplne scestnych predpokladoch:

    1.) za 3 hod toho spravím viac ako za 8 – neviem ci má zmysel k tomuto nieco pisat nakolko neverim ze existuje clovek ktory by toto bral
    2.) velke firmy zarabaju na tom ze clovek ma malo casu – LOL

    Uz mam dost clankov urcenych pre loserov ktore pisu ze vinnik je niekto XY a nie ja sam. Zarabam malo penazi – mozem si za to sam, mam malo casu – moja chyba, nebavi ma zivot – posral som si ho. (tyka sa tych co citaju tento post)

    • Tomáš Havel

      Velmi omezeny nazor!!!!
      1)Opravdu, kdyz ma prijit nekdo, na kom vam zalezi, neuklidite vas byt mnohem rychleji? Opravdu si myslite, že casovy pres nevybičuje k vyssimu vykonu? Vsechni to je dokazano, že kuprikladu hned po ranu vytoceny zamestnanec dela až o 40% vice a mene se bavi kuprikladu s kolegou…Jak autor psal, behem prum. revoluce v Britanii v 19. stol se zjistilo, ze clovek pracujici vice jak 14 hodin, se tam uz jen plouzi a ze odpocaty clovek je mnohem platnejsi!!!

      2) opravdu vam nerika 98% reklam, ze neco / nekdo udela “neco” za vas – usetri vam cas? Sdilim nazor s autorem clanku, ze je ohavně neeticke cilit kuprikladu reklamu na deti, kdyz si az ve 40% vse vydupou? To jsou statistiky a ty vychazeji z cisel, ktera nelzou, pane!!! bohate firmy plati jine bohate firmy, aby jim tyto statistiky vyhodnocovaly – to neni hloupost. Verim, ze existuje mnoho slusnych produktu, ktere zabila jen neucinna reklama. Dam vam priklad, kdyz vas pozadam, abyste mi vyjmenoval 5 pracich prasku, 100% tam bude Persil, aniz byste dik jeho drahosti kdy koupil – to nejsou vymysly, to proste funguje!!!
      Nejsem loser a nechci se jim stat, ale jak jiz tady nekdo napsal, kdo koupi oblozenou bagetu za 4€, kdyz se veskery jeji obsah da poridit do 1€ – tak si jiste kompenzuje urcitou frustraci a dik penezum se citi “mocnejsi” – hlad mohl zabit mnohem efektivneji. Za to, ze jste loser si muzete tak napul (pomer se tezko odhaduje), ale zas, jak jiz bylo zmineno – medialni masazi jsme vystaveni jiz od detsvi a kdo to neprizna je pokrytec bez dostatku nadhledu.
      Autor clanku nam jen nabidl jeho uhel pohledu, chtel nam rict, ze koren problemu spociva v tom, ze dik delce prac dne, kupujem si radost blbostmi…ale to uz nehodlam opisovat cely clanek a dalsi komenty…kdyz jste to nepochopil…

    • Aleš

      Já už vystřídal hodně prací kde místo 8 hodin denně by mohla být spíš úkolová mzda (ovšem ne všude) to by mě i motivovalo k lepšímu výkonu. Když někde člověk stráví cca půlku času zbytečně jen kvůli tomu že je to standartní model tak se člověk ptá k čemu to sakra je ? Mohl jsem si udělat co je třeba a vypadnout ven za stejný prachy a ničemu by to neuškodilo ale….

  • Roman

    Tohle snad každý ví, že většinu peněz co dostane nesmyslně rozhází za věci, které nutně nepotřebuje. Je to lidská přirozenost, že nejednáme racionálně. Řídíme se nejasnými pocity a naše rozhodování je založeno na předsudcích a opičení se po ostatních, stejně irracionálních jedincích. Plýtváním dáváme najevo sílu, šetření je slabost. Pokud chci získat respekt svého okolí, plýtvám. Avšak tohle nikdo neřídí. Je to lidská přirozenost a společnost žije jako velký organismus a pravidla a chování tohoto organismu vyvstávají z chování jednotlivců. Ohledně velkých korporací si nedělejte moc iluze. Doporučuji knížku Corine Maierové, Lenosti budiž pozdravena. Hezká sonda do života velké korporace. A pokud i po přečtení této knížky ve vás zbude troška naděje, že někde na vrcholu moci v nedohledných výšinách je něco jako Klingonská válečná rada, která za nás dělá rozhodnutí, vězte, že i v těchto patrech najdete podobnou skupinku zmatených lidiček, kteří se od nás dole liší jen tím, že mohou plýtvat tak šíleně, že to přesahuje meze představivosti nás dole.

    • Všimněte si prosím, že článek neříká, že to chování a věci jako plýtvání nebo utrácení někdo řídí. Píše se tam, že velké společnosti úmyslně nechaly vzniknout a podporují nějaké uspořádání, nějaký systém. Myslím si, že v tom je dost zásadní rozdíl, a že se proti tomu vcelku nedá nic moc namítat.

      Firmám jde o zisk, a to téměř bez výjimky, protože toto zaměření má firma přímo ze zákona (a u nadnárodní akciové společnosti by její “rozhodovači” mohli být klidně žalování, že se o zisk nesnažili dostatečně – http://www.inc.com/encyclopedia/fiduciary-duty.html).

      Dokument The Corporation (přepis jde najít na http://dokumentarni.tv/penize-ekonomika/korporace-the-corporation ) ověřeně a dost přesvědčivě popisuje, jaké to má dopady na to, čeho jsou bez problému schopní lidé zaštítění tím, že jen dělají svou práci.

      Velká společnost nemá skrupule upravovat si podmínky tak, aby se jí fungovalo lépe a vydělávala víc. Nemusí takové být všechny, ale mají převahu. Jednají v zájmu svého zisku (a potažmo zajištění svých zaměstnanců a akcionářů), v politické aréně využívají lobbying a ve vztahu k zákazníkům přístupy typu http://en.wikipedia.org/wiki/Neuromarketing.

      Nedá se říct, že by dopady těchto snah byly řízené, ale když nějaký přístup bude fungovat, bude používán, a když nějaká posloupnost kroků bude mít nějaké dopady na společnost, nemusely být zcela řízené, aby je lidé v korporacích rozpoznali a dokázali jich začít využívat nebo je dál zkoušeli rozvíjet.

      Je tam tedy úmysl, ti lidé při ovlivňování obecného povědomí jednají úmyslně. Zájmy té entity, pro kterou konají, si nadřadili nad zájmy své a zájmy svých blízkých, a nedochází jim, že to budou i oni sami, kdo bude v celkovém souhrnu postižen – ten marketing je tak dobrý a ty konzumentské “hodnoty” tak pohodlné a lákavé, že to funguje i na vaše blízké).

      A je tam nechali vzniknout, tedy když se děje něco, co se mi hodí, nějak to zužitkuju, případně rozvinu, a zkouším tlačit na hranice a možnosti. A když se děje něco, co se mi nehodí, tak tomu zkouším zabránit nebo se tomu nějak jinak vyhýbám. To je vše.

      Nemusí to být řízené, aby to mohlo mít dalekosáhlé dopady. Ale když si toho všimneme, můžeme i my tlačit na úpravy podmínek – abychom to vyrovnali.

      Na tato témata se dá doporučit Douglas Rushkoff – např. http://archetypal.cz/2011/douglass-rushkoff-nechme-ekonomiku-zemrit/

  • Veronika Balážová

    Krásný pohled na věc.

    Jsem jen trochu v rozporu s tím, že máme málo času pro sebe. Je faktem, že čím více času mám, tím méně toho udělám, což je všeobecné pravidlo :). Pokud budu mít 14 dní dovolené, kolik toho stihnu v porovnání s tím, co jsem si plánovala? Většinou méně nežli v pracovním týdnu.

    S dohnáním času nesouhlasím. Jsou lidé, kteří jej mají sakra málo a
    stejně svůj volný čas umí efektivně a atraktivně využít. Bez televize,
    klubů, nákupů či drahých káv.
    Sankova fráze “Out of box” je geniální. Pokud byl nabitý zkušenostmi vhozen do ténhle rutiny, na kterou jsme si už všichni zvykli, může si uvědomit daleko více a může mít pocit, že to nemá co dočinění s přírodou.
    Zaujala mě myšlenka nákupů nepodstatných hloupostí. Vliv marketingu a jím využívaný “pocit ztráty” mi poslední dobou neskutečně vrtá v hlavě. Bohužel, nedívat se na bednu nepomáhá.
    Co se týká osobní změny životního stylu, musí být nesmírně těžká. Učili jsme se snad všichni žít…od svých rodičů, rodiny celkově a okolí tím, že jsme jej pozorovali. Takto nastavené lidské zvyky jsou pro nás ty správné.

    To samozřejmě nevylučuje možnosti dát přednost procházce před novou šálou, oboje potěší možná stejně, jen….procházku nikdo nepochválí, narozdíl od šály :) Doba si žádá své oběti..

    • Hynek Protivanský

      Zareaguji jen na poslední část komentáře: Odkud pramení předpoklad, že procházku nikdo nepochválí, ale šálu ano? Pokud jsem si procházku užil, viděl během ní nějaké zajímavé věci, nebo se jen cítil dobře, náležitě se s ní taky svým známým pochlubím. Občas ukážu i fotky (ale to už začíná být lehce materiální, nicméně já prostě rád fotím pěkné fotky, takže jim tím ukazuju i něco ze sebe samotného).

      Problém je, že obyčejný člověk není dostatečně dobře schopný se o takovém zážitku (a) pochlubit, (b) vůbec si ho uvědomit, nebo (c) jeho vyprávění “zkonzumovat”.

      Takže ne každý ocení, že jsem byl na procházce. Ovšem stejně tak ne každý ocení, že máte novou šálu (a takových bude možná stejně tolik, jako těch, co neocení procházku).

      Trochu se na tom dá zapracovat volbou lidí okolo sebe. Jenže ona ta volba není úplně snadná; na svém okolí i u sebe totiž pozoruji, že na rčení “vrána k vráně sedá” je mnoho pravdy.

      Mojí myšlenko je hlavně to, že předpoklad, že procházku nikdo nepochválí, by neměl být brán za univerzální :)

  • Karel

    Článek je o poznání. Jisté je, že by autor prostě ty zaběhnuté modely a systém nemohl “prokouknout” z jiného pohledu, než při odpoutání se od toho formou “cestování s batůžkem”. Je to o nalezení rovnováhy v životě a uvědomění si skutečných hodnot života. Nikoliv o tom, jak sám píše, se vrátit zpátky na stromy a opuštění veškereho tvoření hodnot. Když si člověk koupí např bagetu v ceně oběda, přičemž by si stejnou udělal za 1/4 ceny, tak prostě nedělá nic jiného, než že podporuje právě ty mechanismy využívající pasivitu a lenost lidí. A takových příkladů se právě při změně pohledu dá najít mraky … a není pravda, že by zbytečně neutráceli i Ti, co mají hluboko do kapsy … mnoho z nich třebn nakupuje bulvární noviny 20x měsíčně … a jiné marnivé činnosti :-)

    Je na čase, aby se lidi naučili objevovat skutečné štěstí, nikoliv si jej snažit kupovat. Je paráda, že se tato poznání dají zdílet a snadno rozšiřovat. Pro mě je to cenné, neboť k podobným závěrům a změnám postojů jsem také dospěl a měním noho věcí. Není to snadné .. ale půjde to. Děkuji za tento článek.

    • Hanja

      Naprosto souhlasim Karle!!!!

  • Pavel Jiránek

    Článek je moc fajn, odráží tendenci, o které poslední dobou přemýšlím. Chtěl bych jen poprosit o opravu v překladu. Pravidlo není Parkinsonovo, ale Paretovo :). A děkuji za článek! :)

    • Opravdu se jedná o Parkinsona, ne o Pareto :)
      Parkinson’s law is the adage which states that “work expands so as to fill the time available for its completion”.
      http://en.wikipedia.org/wiki/Parkinson's_law

    • Pavel Jiránek

      Koukám na to znovu a máte pravdu :). Omlouvám se za chybnou opravu.

    • I tak děkujeme, příště by ta oprava klidně mohla být potřebná, takže jsme vděční.

  • Tomáš Janeček

    Hezká zkušenost jsem teď v té cestovací fázi, takže to chápu, opravdu člověk tolik neutrati za 2,5 měsíce cestovani na Zelandu jsem dal asi 40.000 kc, což je včetně jídla ubytování, mobilu a benzínu, který tvoří většinu částky, jelikož jsem najezdil 6000km.

  • LH

    Článek zajímavý pro prvotní zamyšlení, ovšem je potřeba vědět, že člověk o svém životě rozhoduje sám. Vždy se může od davu oddělit a začít věci dělat jinak, na to tu ta svoboda stále je.

  • Patrik

    Nejde o pracovní dobu, pokud člověk, dělá to, co ho baví, tak pracuje 24 hodin denně. Nemá s tím problém a tu práci si užívá! Hlavně nemá čas na nesmyslné plýtvání penězi. Pokud někdo, dělá práci, která ho nebaví a je z ní frustrovaný, tak potom má čas přemýšlet nad tím kdo za to může, ale nedojde k tomu, že si za to může sám.

    • Pepíno

      :D myslíš, že třeba prodavačky v supermarketu milují svoji práci? Asi ne, že? Tak mají dělat něco jiného, že? Proč, ne. Ale kdo bude prodávat v supermarketech? Na světě je spousta nezábavné práce, kterou je prostě nutno dělat a dělat jí budou ti nejhloupější, nejmíň průrazní a další nej lidské společnosti a je naprosto jedno, jestli mají maturitu (za pár let to bude i vysokoškolský titul). Prostě to někdo bude muset dělat…
      Ne všichni lidé mohou dělat práci, která je baví. Tak to bohužel nefunguje.

    • Proč je některá práce sexy, jiná „šlep“ a proč ani patnáctihodinový pracovní týden nemusí přinést pohodu.
      http://finmag.penize.cz/ekonomika/268837-chvala-prace-nahovno

    • Pavel

      Článek je jistě zajímavý co se definice “sexy práce” týče, ale ohledně příčin nesnižující se pracovní doby jak ji předvídal ekonom Keynes je článek velmi neúplný.

      Vyjma stále se zvyšující se spotřeby za několik posledních desetiletí (především ale na dluh), je také na vině snižující se kupní síla reálných mezd (v Čr to před krizí doposud nebylo tak znatelné, jelikož jsme západ takříkajíc “doháněli” a HDP všude rostl nadprůměrným tempem). Tomu je ale již konec a přestože všichni začínají šetřit, nezaměstnanost se zvyšuje a kupní síla stále klesá, tak korporacím a nejmajetnějším zisky rostou. Jak je to možné, když je svět v krizi?

      http://news.e-republika.cz/article1665-Jak-neoliberalismus-zni-il-oby-ejne-lidi-v-USA

      K tomu se o svůj díl koláče přihlásily i banky, které si mohou hrát na kasino s neexistujícími penězi na dluh, a zavedl se nový typ sociálního-kapitalismu na bázi “privatizaci zisků a socializaci ztrát”.

      V takovémto prostředí, opravdu nejsou pro většinu lidí podmínky, aby pracovali méně a vydělávali stále stejně, když musí neustále platit více. To, že dnes má každý lcd televizi není tím, že bychom hodně pracovali a hodně vydělávali, ale tím, že tyto výrobky pochází z velkovýroby s levnou pracování silou v Asii a jsou vyrobeny technologií, která se již dávno zaplatila a v podstatě, je již zastaralá.

    • Ano, opravdu jsou v životě fáze, ve kterých člověk může 24 hodin dělat, co ho baví, a když je to práce, o to líp. A potom přijde dospělost, děti, nebo něco obdobného, co způsobí, že i kdyby mně to mělo tisíckrát bavit, určitě tím nebudu chtít trávit ani 12 hodin, natož 24.

  • Aleš

    Jo, rozumím tomu co autor tím chtěl říct. Být pánem svého času není až tak velký problém, hlídat si vlastní výdaje též není složité. Od té doby, co jsem opustil svět korporací a živím se sám, vidím, kolik času mám, kolik bych ho mohl mít k různým věcem. Jenže to je trochu sobecký pohled, respektive bych si tipnul, že autor článku nemá rodinu, děti, které chodí do školy, jejich volný čas je nalajnovaný školním rozvrhem a prázdninami. V tu chvíli se stáváte součastí dalšího programu, kde čas opět nemáte pod svoji totální kontrolou a na výlety s batůžkem bez jakéhokoliv plánování můžete v podstatě zapomenout…
    Nestěžuju si. Jen se snažím tomu dát trochu realistický pohled na věc.

    • TomHud

      Vzdyť autor neříká, že cestování s baťůžkem je řešení viz. “Nemyslím si, že je nutné opustit celý ten ohavný systém a odejít do lesů, předstírat, že jsme hluchoněmí, jak si často představoval Holden Caulfield.” Ale díky takovýmto článkům si můžeme uvědomit, že náš konzum už opravdu nabývá obludných rozměrů a že možná můžou existovat i jiné cesty, než ta aktuální “moderní” která jest “obětovat svůj život pro firmu”. Pak si zašopuju a prohlasim, jak jsem nespokojenej s mýma penězma, jak jen tak tak našetřim na dovolenou u moře, jen tak tak našetřim na novej notebook, jen tak tak jsem si pořídil nový auto a málem mi nevyšlo na dovolenou a jak ten život pořád stojí za prd. Pak prohlásim na nějaké takovéhle diskuzi, že to stejnak jinak nejde a ani se nepokusim si představit, nebo uvědomit, že alespoň nějaká část by se na tom všem dala změnit… vidět jinak… praktikovat jinak… a že plný skříně harampádí, na které jsme tak těžce a dlouho (ze svého života!) vydělávali a které nám mělo do života(toho času, co nám zbylo po vydělávání) zaručeně dodat radost, nás stejnak šťastnými nedělá…

  • Eliška

    skvělý článek.. Sama se nemusím ztotožňovat s názorem, že lidé utrácí za zbytečnosti, ale s tím, jak se cítím po 8-12 hodinách v práci, kolik mám chuti na to dělat nějaké kreativní věci “náročné” na energii a čas a jak tento “nedostatek času” řeším nakupováním a stejně mám pořád pocit, že mi něco chybí.. V TOM SE S AUTOREM ZTOTOŽŇUJI. A sedět 8-12 hodin u počítače a nebýt programátor – ano.. zvláštní forma produkování hodnot. Práce z které “mám” akorát peníze a ty mi ANO, jak zde někteří píší nestačí bohužel ani na zajištění základních životních potřeb.. a přesto si je chci “užít” a pořídit si “něco co mi udělá radost”.. Začarovaný kruh. Alespoň v této životní fázi.

  • Mirek

    to by mě zajimalo, kde na to bezstarostné meditování s baťůžkem vydělal ?

    • na baťůžkaření prakticky žádné peníze potřeba nejsou, a i mnozí Češi takto cestují – často se příležitostnými brigádami v zahraničí dá vydělat víc, než u nás v nějaké běžné práci, a ještě si u toho člověk cestuje

      člověku, který si pod cestováním představuje hotely a turismus, se to může zdát neuvěřitelné, ale sám takových lidí znám desítky

      doma za pecí si člověk říká, jak ti, co cestují, musí být bohatí, a pak zjistí, že naopak třeba neměli skoro nic, jen chuť cestovat, ochotu vzdát se svých představ o pohodlí, a odvahu se na své zápecnictví, mohutně podpořované všemi těmi “rozumnými” hlasy, vykašlat…

    • Kamil Pichler

      Jo tak ale tenhle komentář je ovšem snad ještě výstižnější, než celý článek a přitom pár větami, palec nahoru jako blázen!

  • Ferko

    Súhlasím s tým, že všetky firmy nám chcú predávať zbytočnosti. To je jasný fakt typu “no shit, Sherlock!”. (Mimochodom, bolo by dobré zistiť, či autor a komentujúci vlastnia nejaké výrobky Apple, čo sú tie najdrahšie zbytočnosti, aj keď sú krásne a fungujú. :P ) Ale ostatné je blbosť. Keby ľudia pri rovnakom plate dostali možnosť pracovať menej hodín, mrhali by peniaze omnoho viac. A nechápem celkom, ako sa za 9 mesiacov cestovania dá minúť oveľa menej ako doma. Autor zrejme nepočítal cenu za letenky. Alebo sa možno prepravoval ako brigádnik na nákladných lodiach a prespával pod stromami. Aj tak sa dá žiť, ale kto by tak chcel žiť celý život? Autor sa vrátil naspäť do práce. Prečo asi? Ak je práca horšia ako cestovanie a ešte aj viac míňa, tak nech nepracuje a cestuje. Aha, asi to nebude také jednoduché…

    • Jiri

      Je smutne číst komentáře lidi kteří nikdy zkušenost jako zde autor zažil mají suché a otřepané fráze jako ceny letenek apod nikdo se nekouka na jiny životní styl napr. na Novém Zélandu kdy pouhý sběr jablek vydělá víc jak mesic u stroje v továrně a to nemluvím o mentalitě lidi které s Evropu nema nic společně ale bohuzel lide kteří si umí jen koupit letenku a rezortu u moře kdy jim firma se zařídí tohle nikdy nepochopí tu svobodu kdy penize jsou na druhem míste !!!

    • Bea

      Přesněě tak Jiří. Tady je třeba pochopit smysl článku a naučit se číst mezi řádky. Začít myslet globálně. Nenapadlo by mě přemýšlet nad tím, kolik jej stály letenky. Pokud se dospělý člověk, nabitý zkušenostmi dostane do tohoto kolotoče, může si uvědomit, co to má na svědomí. Pokud do toho vstoupí klasicky mladý, nezkušený absolvent, bere to jako samozřejmost a asi nijak neřeší to, jaký vliv má na něj marketing a pracovní doba. Zvykne si, nikdo si přece neztěžuje.

    • Pavlína

      Díky za tenhle názor, přesně stejné pocity jsem měla, když jsem tu četla ty komentáře! Jak kdyby lidi žili ve vakuu! Cestuju od svých 14 let téměř neustále, každou zimu trávím několik měsíců v Asii a rozdíl v nákladech na cestách a při pouhém pobývání doma v ČR jsou neskutečné. Přesně, jak autor píše, tady má člověk potřebu chodit na kávičky, do drahých restaurací, kupovat si drahou techniku, atd. – jednoduše proto, protože na to má! V Asii si na nohy vezmete žabky, na sebe navlíknete hadrový kalhoty za pár kaček z tržnice a tílko ještě za míň a jste spokojení! A VÍTE!!! že nic víc reálně nepotřebujete! Naplňují vás věci jako pohled na moře, pohled na lidi, úsměvy ostatních, které oplácíte! Je smutné, že většina lidí má klapky na očích a tohle nikdy nepochopí a bude tu psát jen prázdná slova, která, žel bohu, však poukazují jen na jejich prázdné životy!

    • bleibeSIE

      To je přesně ono Pavlínko..cpát svoje názory na život ostatním.. představte si, že jsou třeba na světě lidi, kteří touží dokázat i něco jiného než cestovat a smát se na lidi. Jsou lidi, kteří se chtějí od ostatních odlišit tím, že umí něco navíc, dokaží vytvořit něco co ostatní ne. Co si budeme povídat, chci Vás vidět za 30 let..at si každý dělá co chce, jsem pragmatik, ale jsem vážně alergický na to, když někdo propaguje svoje pseudo-intelektuální názory jako jedinou stoprocentní pravdu.,

  • KATKA

    Velmi dobry clanok….kazdy z nas moze velmi obmedzit svoje utracanie….clovek si mysli, ze pozitok je vacsi, ked za to zaplati….a pritom prechadzka, priroda, su veci, co su zadarmo

    • Roman

      dobře vypichnuta pointa

    • veto

      Rozhodne sa konzumu nezastavam ale napadlo ti ze mozno prave koki tomu mas svoj job? Ze keby vsetci travili cas v lese, tak by si aj ty mohla, lebo by si nemala pracu?
      Alebo inac, v 90tych rokoch bola produktivita a hdp ovela nizsie. Bolo malo penazi a teda kazdy ak nechcel sediet doma tak bud vonku sportoval alebo sa stretaval s inymi ludmi atd. Zil sa konzumny zivot len v malej miere. A TERAZ: naozaj si myslis, ze zivot v dobe 90tych rokov (teda tesne po revolucii) bol kvalitnejsi v celom kontexte, ako je teraz?

    • Hanja

      Rozhodne a skutecne to cloveka naplni. Jsem ted ve Statech a cekam na pracovni povoleni. Muj muz nema zas tak velky prijem, takze mame dost omezene moznosti a zjistuji, jak nadherny je pozitek z behani a pohledu na hory, do kterych zapada slunce. Kdo vi, jestli bych to dokazala tak hluboce prozit cestou z drahe kavarny do auta a do posilovny….

  • Jiří Bábek

    Hezky napsané a vcelku souhlasím. Jen mi tam nesedí jedna věc. A to ta paranoidní představa, že za to může někdo nahoře – “byli jsme vlákáni”, “korporace z nás něco vytvářejí”. Každý je svého štěstí strůjce. Záleží na vůli a osobní odvaze změnit svůj životní styl.

    • Lukáš

      Pro mě je kupříkladu zase velmi silně paranoidní představa, že všechno se děje tak nějak samo od sebe..Svět není žádný samovolně se vyvíjející organismus, je řízený, pane, a čím dřív si to člověk uvědomí, tím dřív se s tím srovná a může s tím (a se sebou) něco dělat.

    • irten

      ako hovorí klasik, to že ste paranoik neznamená, že vás nesledujú :) akokoľvek, ten niekto, kto to tu všetko už dlhé roky riadi, na čom mu to beží? momentálne na smartfóne, prešiel naň hneď, ako doslúžili x286 a dierne štítky? neberte to, prosím, celé ako urážku, len prezentujem takú moju malú nádej/životnú filozofiu, že s humorom je to všetko vždy ľahšie

    • afternoemptyguy

      kruci, proč to v tý slovenštině vypadá tak nevině…

    • Ondřej

      Osobně myslím, že i kdyby za tím vším byla skupina lidí, která to vše ovládá, svět míří k “probuzení”. Dneska je v regálu knihkupectví několik desítek knížek, které vás mohou dostat až ke zdrojům informací, jako je tento. (A stačí jeden pitomý rok života v těchto informacích a ne mediálních, aby se člověk diametrálně změnil). Internet je plný podobných článků a ačkoliv masa stále ještě “žije ve snu”, myslím, že stojíme na obrovském světovém přelomu k lepšímu. My se té změny asi nedožijeme, ale můžeme být její součástí.

    • Andrej Passco

      Každý si je strojcom svojho šťastia ale stavím sa ze v 99% prípadoch hladania si práce nikto nebude súhlasiť, že by si robil menej ako je štandard(40h/tyzden) plus budú počítať, že sem tam aj dáš nejaký ten nadčas pri krátkych termínoch. Ano poznám takých čo si robia ako sa im zachce a nie sú spojený s touto dobou a spoločnostou(volám ich natural people). Len to sa musíš vzdať všetkého, pretože oni nemajú nič ale pritom ich život je fajn. Kto sa vzdá teraz moderných vymožeností? PC, Noťas, mobil, TV, internet, Obchoďáky, auto, bike atd atd na ukor bezstarostného života niekde na dedine? :D

    • Barbora

      Já tedy nesouhlasím. Kdo chce pracovat méně, musí mu méně stačit, ale rozhodně se nemusí všeho vzdát. Věci z druhé ruky jsou levnější a poslouží stejně. Já mám vše, co potřebuji. Práci na 0,6 úvazku, uživím tím sebe, dům, dva psi a koně. Píši na notebooku, mám i placatý mobil, něco ošacení, nábytek a celkem dost volného času, abych šla se psy na procházku, projela se na koni nebo pomohla uspořádat benefiční akci pro charitu. Někdy pracuji v noci, jindy večer nebo o víkendu a tím pádem mohu jít za koněm v pondělí dopoledne, jít k zubaři mimo svou pracovní dobu, i když je to v úterý ve 13:30 atp.

    • sam

      přesně tak, autor sám rozhoduje o tom jestli utratí za to nebo ono. víc než korporace na tomto životním stylu má podíl peer-pressure a touha nějak vypadat před ostatními

    • Neznalek

      peer-pressure je co?

    • hank

      tlak okolí, podvědomá snaha ztotožnit se s tlupou a jejími zvyklostmi, konformismus

    • MIchael Rada

      No rozhoduje, ale na druhou stranu marketing a psychologie je silný protihráč. ono jak říkal “Snowdeen” ten US agent. Sleduje se vše, za chvíli může skončit naše svobodné rozhodování a to jen díky tomu, že od mladí ti budou neco vsugerovávat.. Budeš chtít být doktor, bude mít na to proporce, ale oni budou vědět že za 10 let se tady bude stavět uhelný důl a oni budou potřebovat 10 tisíc mladých horníku. a tak te budou celou dobu pomalu nahlodávat až nakonec skončíš jako horník. To je ta nehorší představa. Ale ono to funguje uz ted v tom prodejním marketingu. Je potřeba se naučit myslet sám za sebe, pokoře a skromnosti. Poté si člověk dokáže říct, k čemu to potřebuji? na co mi to bude ? jak dlouho to budu používat? :-) takze mas v podstatě pravdu, ale pro obyčejného člověka je to nesmírně těžký úkol, protože za protivníka má nejlepší psychology a marketéry.

    • tato námitka se tu objevuje asi nejvíc, každý je svého štěstí strůjce, a do nějaké míry to určitě platí, ale ta představa, že si každý může vydobýt lepší pozici jen když se bude dost snažit, není platná pro každého – dokonce není platná pro většinu lidí, kteří sice opravdu můžou změnit svůj přístup a žít spokojený život, ale také jsou podmínkami omezeni, mnohá tato omezení skutečně není jednoduché překonat, a kdokoliv z nás za obrazovkou bychom na tom v jejich podmínkách a s jejich nastavením byli úplně stejně

      trochu jiným směrem jsem tuto úvahu rozvíjel ještě tady: http://archetypal.cz/2013/your-lifestyle-has-already-been-designed/#comment-1142820783

    • http://www.theguardian.com/books/2013/aug/23/scarcity-sendhil-mullainathan-eldar-shafir
      Of course, it’s hardly news that poverty creates a vicious cycle. Not having money is expensive, thanks to credit card late fees, high interest rates on payday loans, the extra cost of buying in instalments, and so on. But the alarming conclusion of this book is how completely scarcity colonises the mind. Merely asking poorer people to contemplate a hypothetical £1,000 car repair, one study by the authors shows, impairs their performance on intelligence tests as much as missing a night’s sleep – about 13 or 14 IQ points.

    • Libor

      …ale ano, jasně, jen se prosím všichni co souhlasíte s frází, Každý svého štěstí strůjce…znovu zamyslete z pohledu nejen svého, tedy že jste zdraví, chytří, vzdělaní, máte talent, jste odvážní a podnikaví.
      Z daleka je Vás menšina… L.

    • Bohuš

      samozrejme, ze kazdy rozhoduje sam o tom co si kupi a co robi. myslim, ze autor chcel povedat, ze “ti hore” vytvaraju atmosferu, ktora zvysuje pravdepodobnost, ze sa ludia budu takto spravat

    • yanoya

      Podmínky také hrají svou roli. Viz Zimbardův experiment.

    • sarka

      to ano kazdy sveho stesti strujce, ale zaroven je i toto co pise pravda :) bylo to cilene :) dnes nastesti je spousta nahore tech co pomahaji tem co jsou dole :) takze nastesti transformace a pomoc jiz prichazi ke kazdemu :)

    • Andrej Passco

      Každý si je strojcom svojho šťastia ale stavím sa ze v 99% prípadoch hladania si práce nikto nebude súhlasiť, že by si robil menej ako je štandard(40h/tyzden) plus budú počítať, že sem tam aj dáš nejaký ten nadčas pri krátkych termínoch. Ano poznám takých čo si robia ako sa im zachce a nie sú spojený s touto dobou a spoločnostou(volám ich natural people). Len to sa musíš vzdať všetkého, pretože oni nemajú nič ale pritom ich život je fajn. Kto sa vzdá teraz moderných vymožeností? PC, Noťas, mobil, TV, internet, Obchoďáky, auto, bike atd atd na ukor bezstarostného života niekde na dedine? :D PS: Celý trik dnes je v tom, že všetko máš naozaj rozkazom čo môžeš robiť, len dostaneš malý bonus, že môžeš mať nejaké svoje požiadavky ale pritom je to len odrb aby si si myslel aký si volný.

    • L.

      “PC, Noťas, mobil, TV, internet, Obchoďáky, auto, bike atd atd na ukor bezstarostného života niekde na dedine? :D”
      Väčšina tých vecí, ktoré tu menujete, poskytuje naozaj len vatu, ako výplň nalinajkovanej prázdnoty akou sa dnešný život vyznačuje. Je asi treba predpokladať, že väčšina ľudí si v skutočnosti ani na nič iné nedokáže predstaviť.
      Aj vidiek je plný ľudí, ktorí netúžia po ničom inom, než že budú mať k plným regálom tak blízko ako mešťania. A ozaj, kde ste vzali vedomosť o tom, že život “niekde na dedine” je bezstarostný?

    • Andrej Passco

      Berte to ako obrazne povedané, teda smerované hlavne pre mešťanov čo na dedine neboli a mohli si prirovnať túto predstavu o ktorej som písal. Na vyplnenie prazdnoty ale život v meste je jedna velká prázdnota, ludia chodia ako zombie, každý kope za seba a všade vidím len mrzutý výraz s malým percentom tých, ktorý sa aj usmejú alebo prihovoria pokial to nespravíte sám. A ako vyplniť prázdnotu a s nadmerným množstvom penazí? Ze bude všade naokolo miliarda predražených zbytočných predmetov, ktore nepotrebujem ale musím si ich kúpiť.

    • Stanka

      Jirka mas uplnu pravdu. Kazdy sme strojcom svojho štastia sám, ale niektory ludia su do ” kolotoča ” tak vtiahnutý že neviedia …. že sa da aj inak …

    • To se nevylučuje.
      Kdo je vlákán, si za to, že podlehl, může sám…

  • Sanka Martin Cankov

    Po 5 letech v Australii to je prvni cesky psany clanek ktery jsem docetl. Aspon jeste nekdo dokaze premyslet out of box a uvedomovat si. Je to smutne ale at the end of the day clovek stejne nema moc na vyber. Bud zit v bushi jako rolnik nebo se kousnout nechat prace a vysplhat se sam na level korporace a byt jeden z nich

    • Kuk

      Nerika se out of THE box, kdyz uz jste tam byl 5 let? :)

    • Sanka Martin Cankov

      ano opravdu se rika out of the box, otazka je zda-li je dulezitejsi nejakym zpusobem se vyjadrit a uvezt myslenku anebo vysrsit ze sebe gramaticky spravnym blabolem

    • MayBPhoenix

      Klasický trolling. Nemám co hodnotného říct, tak se vysměju tomu, že někdo udělal gramatickou chybu nebo překlep. Sama jsem taky grammar nazi a na chyby jsem citlivá, ale aspoň chápu, že je to totální OT a chování ignorantního idiota k tomu. Škoda, že si to neumí uvědomit každý grammar nazi a držet to v sobě, když se ho nikdo neptal, že :)

    • -lk-

      RE” Kuk/out of the box: … možno by sa na jeho poznámku bolo treba pozerať optikou frázy “sapienti sat”…! Myslím, že primárne o pravopis v nej nešlo.

      No a ak nie je vyrazivo, ako “gramatický blábol” alebo “ignorantní idiot” trollingom, tak neviem…
      Ponúka sa aj otázka, či sa MayB necíti byť viac “nazi”,
      ako “grammar”…?

    • -lk-

      … hmm, obávam sa že budúcnosť nám ponúkne opcie na úplne inom základe, ale pre väčšinu populácie to príjemné nebude. No a pre zvyšok asi tiež nie, len s istým oneskorením.
      Okrem toho, Vaše “binárne” rozlišenie na dve podoby toho istého mi príde – nielen kvôli demonštratívnej nonšalancii formulácii – príliš povrchné: akoby ste si nevážili vlastného mozgu…

      Mimochodom, aké si myslíte, že máte, vo Vami naznačených scenároch, možnosti uspieť? A čo je to podľa Vás úspech, keď medzi nimi kladiete de fakto rovnítko?

    • Hana Banana

      Ale to není pravda – existuje spoustu povolání které nejsou klasické osmihodinovky. Učitelé, překladatelé, průvodci apod. pracují jen tolik kolik chtějí. Tedy alespoň já ano. Někdy pracuji 80 hodin týdně a někdy třeba 10, jak se mi chce a kterou zakázku zrovna vezmu.

  • miloš

    Tři miliony čechů pracuje 10 a vic hodin denně aniž by si vydělali na útrácení za zbytečnosti, natož na cestování. Zatím jsme na 90 000 osobních bankrotů a pokračuje to dál. Ale díky za pěkný pohled z bubliny.

    • ano, u nás to vypadá ještě trochu jinak, ale tendence jsou podobné, jak u těch, kteří na to utrácení mají, tak často i u těch, kteří si na větší věci, ale i na to drobné utrácení půjčují, nebo vlastně půjčujeme – taky jsem si už sám de facto půjčil na nákup něčeho, co bych vlastně tak docela nepotřeboval, a ne jednou

      tendence lidí, kteří rozhodují jménem firem a vykonávají ta rozhodnutí na podřízených, se v zásadě taky moc neliší, jen do toho u nás vstupují ještě naše místní proudy a příměsi

      ale cestování na baťůžkářské úrovni si lze užívat i skoro bez peněz, stejně jako se i v nouzi “hojit” na zbytečných věcech

      každopádně je to jen jeden střípek do pestré mozaiky, která tu postupem času vznikne

    • Veronika Balážová

      pěkný

    • Tomáš Havel

      Osobni bankrot je mnohdy vysledkem Darwinosky logickeho retezce ( prezije jen ten nejsilnejsi) Zni to cinicky, ale je to tak! Denne mi chodi na mail desitky nabidek nebankovnich pujcek – schvalenych do minuty, bez rucitele atd…A kdo muze dospelemu cleveku za to, ze jeho ekonomicka gramotnost je nulova vyuziva opakovene sluzeb lichvaru? pujci si 10, vrati 20…nezvladnou splatit, tak si pujci dalsich 15…..Demenci lidi bych radeji nechal na nich samotnych! Pisete zrejme o tzv sockach – tak ja vam nabidnu jiny pohled z bubliny, ano? Na obyvatele CR pripada 2,3 mobilu (skutecne je to nutnost?) Autor clanku pise o zvracenosti hodnot. Nahlidnete mimo moji bublinu ke svym sousedum, co obsahuje jejich zivot, je tam Tv, mobil, auto? Nyni jsem vam nastinil minimalne 3000,-/mesic. Dokud lide budou dementni a budou si pujcovat na dovolene a na Vanoce (coz pak zplaci zbytek roku – jen aby naoko dohnali sve okoli), do te doby si nezaslouzi me politovani. nezavidte, ze se ma nekdo lip a mejte se lip, mejte skutecne hodnoty a uvidite, co to udela s vasim zivotem…

  • Kao Oui

    Skvělé a výstižné, děkuji :)

  • Linda Šedivá

    Krásný a pravdivý článek…pracuji více než 40hodin týdně…jsem zdravotní sestra a matka samoživitelka (chudák dítě)…taky jsme si s druhem řekli DOST a založili jsme KOMUNITY PRO ŽIVOT https://www.facebook.com/SvobodneSpolu

    • Jakub Bernard Black

      Vyhnout se systému založením jinýho systému? Nevim…